Emma
Už jsou to tři roky co jsme s Alexem manželé, ale jde to s náma z kopce. Každý den přijde z práce unavenej a už si ani nepamatuju kdy naposledy mě políbil. Jako vášnivě políbil. Občas mi dáva jen takovou rychlou pusu a už mě to prostě štve. Chudák jeho syn. Alex už si ani pořádně tátu nepamatuje, protože chodí do práce brzo ráno a z práce pozdě večer. Alex se pořád ptá jestli bude mít sestřičku, ale co mu mám odpovědět? Sama to nevím, protože jsem s Alexem spala naposledy tak před půl rokem. Jo už je to půl roku co jsem s Alexem spala naposledy. Nevím jestli ještě můžeme my dva být spolu. Chtěla bych se vrátit na střední, kde jsem nemuseli nic řešit. Jen jsme si užívali a já si byla jistá, že mě miluje a já jeho. Teď už si tím jistá nejsem. Nejsem si jistá jestli ho ještě miluju a ani jestli on ještě miluje mě. Za ty tři roky se toho hodně změnilo.
Stála jsem u plotny a vařila malému Alexovi narozeninovou snídani. Ano dnes má náš syn narozeniny a já doufám, že se tady alespoň ukáže. To že zapoměl na moje narozeniny nebylo tak hrozné, ale pokud zapomene na narozeniny svého syna tak už to bude poslední kapka. Už s ním prostě nedokážu být. Zavrtěla jsem hlavou a dala před Alexe talíř.
Připravovala jsem všechno na oslavu, zatím co moje mamka byla s Alexem venku. Ano s mamkou jsem se hodně sblížila. Jsem ráda, že ji mám. Pověsila jsem poslední ozdobu na okno a sedla si na pohovku. Páni to teda bylo něco. A teď ještě dárky a dort. Vyndala jsem je ze skříně a dala na stůl. Vzala jsem ještě z lednice dort a dala ho k dárkům. Tak všechno je připraveno, jen Alex je buh ví kde.
"Všechno nejlepší Alexi." Objala jsem svého syna a dovedla ho do pokoje. On radostí poskočil a rozběhl se k dárečkům. "Kde je Alex?" Zeptala se mamka. "Netuším. Doufala jsem, že alespoň na narozeniny svého syna nezapomene." Přiznala jsem a setřela si slzu, která mi vytekla z oka. "Už s ním nemůžu být mami. Nemohla bych s Alexem přijet na pár dní k tobě?" Zeptala jsem se. "Jistě že můžeš zlatíčko." Objala mě a já se usmála. "Postaráte se o něj s taťkou? Jdu nám zabalit pár věcí." Ona přikývla a já se vydala nahoru do pokoje.
Sbalila jsem pár Alexovích věcí a s taškou došla ke mě do pokoje a dala tam pár věcí. Naštěstí jsem na mateřské takže nemusím volat do práce. Sbalila jsem svoje věci a s taškou se vydala se dolu. Dortu zbyla tak půlka a já kašlala na úklid. Možná si Alex konečně něčeho všimne i když on asi těžko. Vzala jsem Alexe za ruku a vydala se do auta k mamce, která nás doveze k nim.
Alex
Zvedl jsem se z pohovky ve své kanceláři a promnul si oči. Na hodinách svítilo 22:30 a já už se konečně vydal domů. Měl jsem tolik práce, že jsem omylem usnul ve své kanceláři. Sbalil jsem si všechny věci a a zamkl dveře. Nasedl jsem do auta a vyjel směr domov. Doufám že je oba nevzbudím, to bych opravdu nechtěl. Zastavil jsem před domem a všude byla tma. Nedivím se tomu. Je jedenáct a Emma už určitě spí.
Odemkl jsem dveře a rozsvítil. V obýváku jsem se zarazil. Na stole byl rozjedenej dort a všude ozdoby. Na zemi byli rozbalené dárky a zbytek vedle dortu. Koukl jsem hned na datum. Zapoměl jsem na narozeniny svého syna. Tohle mi Emma nikdy neodpustí. Potichu jsem vplul do našeho pokoje, ale Emma tam neležela. Postel byla ustlaná a ona nikde. Šel jsem se ještě podívat do Alexova pokoje a on tam také nebyl. Kde sakra jsou? Zeptal jsem se sám sebe.
U sebe v pokoji jsem rozsvítil a všiml si, že ve skříni chybí několik věcí. Opustila mě? To snad ne. Rychle jsem bzal mobil a vytočil její číslo.
"Tady Emma Woods, ale bohužel tady nejsem. Nechte mi vzkaz." Pak to píplo a já se nadechl.
"Ahoj Em to jsem já Alex. Přišel jsem domu a vy nikde. Vím že jsem zapoměl na Alexovi narozeniny, ale bojím se o vás. Prosím ozvy se ať vím kde jste a jestli jste v pořádku."
Názor? Snad se líbí
Love you
-Denny
