Stála jsem s malým Alexem na letišti a neustále kontrolovala hodinky. Letadlo letí za dvě hodiny a on nikde není. Zkoušela jsem mu už tisíckrát volat, e nezvedal to. Doufám, že nezapomněl na naší dovolenou. Povzdechla jsem si a zavolala na Alexe, který pobíhal okolo mě a kufrů. Chytla jsem ho za ruku aby už nikam nelítal. "Ale ale koho pam to tady máme?" Uslyšela jsem hlas a přeběhl mi mráz po zádech. Ten hlas jsem slyšela naposledy před více než třemi lety. Pomalu jsme se otočila. "C-co tady děláš?" Vykoktala jsem a bála se ho. Svého syna jsem měla přitisknutého k sobě. "Pracuju. Kde pak máš manžílka?" Uchechtl se a přiblížil se k nám. Natáhl ruku k Alexovi, ale já mu to nedovolila. Mohl by mu ublížit. A to je právě to. Nebojím se že ublíží mě, ale že ublíží prckovi. "Nech ho být." Zavrčela jsem výhružně a z jeho pohledu mě zamrazilo. "Notam zlato, přece se mě nebudeš bát." Nasadil svůj arogantní výraz, nesnáším ho. Položil dlaň na mojí tvář. Chtěla jsem ji dát pryč, ale nešlo. "Co po mě zase chceš?" Zašeptala jsem a nepouštěla Alexovu ruku. "Ty jsi to opravdu nepochopila? Chci zpátky Alexe. Vzala jsi mi ho." Zhluboka jsem se nadechla.
"žárlíš?" Byla to spíše řečnická otázka. "Pff já?" Zasmál se. "Miluješ ho?" Zeptala jsem se a on zrudl. "Tohle jsem nikdy neřekl." Zavrčel. "Ale je to pravda. Jinak by ses takhle nechoval!" Nevěděla jsem co dělat. "Davide už zase se snažíš ublížit mojí teď už manželce?!" Zeptal se za mnou Alex a já si oddychla, že už je tady. "Ma-manželka?" Zakoktal a já přikývla. "Jo tak odpal." On na nic nečekal a zmizel. Hned jsem se otočila a vpadla mu do objetí. "Děkuju, že jsi přišel. Bála jsem se, že ublíží našemu synovi." Vzlykla jsem. "Nebála jsi se o sebe?" Zavrtěla jsem hlavou. "Ne na sebe jsem ani nepomyslela, jen na to uchránit Alexe." On se usmál a pevněji mě objal. "Pojď musíme jít." Odebrali jsme se k odbavení.
Seděla jsem v letadle mezi Alexem a Alexem. Vypadalo to vtipně. Alex se mnou měl propletené prsty a prcek mi svíral ručičku jak se bál, aby jsme ho nepustili. Dojeli jsme na odletovou dráhu a letadlo začalo nabírat na rychlosti, až zvedlo čumák a pozdějk i zadek. Malý Alex mi svíral ruku pořád víc a víc. Když jsme dosáhli správné výšky bliklo světlo, že už se můžeme odpoutat. Alexe jsem nechala připoutaného, ale já se odepla. Zvedla jsem opěrku a položila si hlavu na Alexovu hruď. "Vzbuď mě až bude jídlo." Zasmál se a já po chvíli upadla do spánku.
"Lásko vstávej." Šimrala mě na obličeji Alexova ruka. "Už je jídlo." Zašeptal a já přikývla. Alex už papal a já to měla před sebou už připravené. Najdříve jsem si lokla coly a poté si otevřela jídlo. Vypadalo to výborně. Byli to těstoviny s nějaklu omáčkou a kuřecím masem. Pustila jsem se do jídla a asi se zamilovala. Chutnalo to výborně a já bych si přidala kdybych mohla. Každé sousto jsem si vychutnávala.
Názor? Snad se líbí
Love you
-Denny
