Ty, já a Alex

2.2K 123 8
                                    

Alex

Probudil jsem se a snažil nahmatat Emmino tělo, ale nebylo tam. Myslel jsem si že se mi to jen zdálo, ale ona opravdu odešla. Musí mě nenávidět za to, že jsem zapoměl na narozeniny svého syna. Neměl jsem zůstávat v té práci. Něco mi říkalo ať jdu domů. Možná nějaký instinkt. Kdyby mi tak alespoň dala vědět kde jsou abych o ně neměl strach. Včera mi nevzala telefon. Možná mi ho vezme dnes. Sáhl jsem pro mobil a vytočil její číslo.

"Tady Emma Woods, ale bohužel tady nejsem. Nechte mi vzkaz."

Frustrovaně jsem vzdychl a projel si rukou vlasy. Nevím co bez nich budu dělat. Pokud jsem zapoměl ja Alexovi narozeniny to znamená, že jsem zapoměl i na Emminy, které bude mít zase za chvíli. Možná budou u jejích rodičů. Zajedu tam. Po cestě musím koupit Alexovi dárek a omluvnou kytici pro Emmu. Sakra je to jediná holka do které jsem se kdy zamiloval a takhle si to poseru. Mělo to být navždy. Měl bych si nafackovat. Zvedl jsem se z postele a rychle si vyčistil zuby a oblékl se. Vydal jsem se na cestu a stavil se v kvetinářství a v hračkářství.

Zastavil jsem před domem jejích rodičů a zazvonil. Prosím ať tady jsou. Otevřela mi její mamka Elizabeth. "Je na tebe hodně naštvaná Alexi a trápí se. Celou noc brečela." Řekla a já chápal. "Můžu za ní?" Ona mě pustila dovnitř a já s poděkováním vešel. "Je v pokoji jako vždy." Přikývl jsem a než jsem vyběhl schody dal jsem svému synovi dárek. On hned vypískl a objal mě. "Mám tě rád tatínku." Zamumlal a já se usmál. "Já tebe taky Alexi, ani nevíš jak moc." Dal jsem mu pusu na čelíčko a vyšel za Emmou. Zaťukal jsem na dveře. "Ať jsi kdokoliv jdi pryč!" Zařvala a měla ubrečený hlas. "Snažím se mu dovolat." Zamumlala za zavřenýma dveřma, ale stejtě jsem to slyšel. Mobil mi začal v kapse vyzvánět a po chvíli přestal. Emma odemkla dveře a podívala se na mě. Vypadala zničeně. Obrovské kruhy pod očima a zarudlé oči. "Omlouvám se lásko. Nechtěl jsem na to zapomenout, ale v práci mě nějak přepadla únava." Podal jsem ji kytici. Ona ji přijala. "Mohl jsi alespoň zavolat. Bála jsem se, že sis někoho našel." V jejích očích byli zase slzy. "Nikdy bych tě nepodvedl lásko. Jsi pro mě jediná." Ona mi začala svýma malíma pěstičkama nlátit do hrudi. Chytnul jsem jí ruce a přitáhl si ji do polibku. Hned začala spolupracovat a já se musel usmát. Věděl jsem, že na mě nebude naštvaná dlouho.

"Jsme teď v pohodě?" Zeptal jsem se když jsem leželi vedle sebe a vydýchávali to co se tu před chvílí odehrálo. "Jo jsme v pohodě." Lehla si na bok tak aby ke mě byla čele. Udělal jsem to samé a propletl nám prsty jedné ruky. "Ani nevím kdy naposledy jsme měli sex." Řekla a já se zasmál. "To už bude hodně dávno." Pohladil jsem ji po tváři. "Jo to je hodně dlouho, ale usmiřovací sexy jsou prej nejlepší." Šibalsky jsem se usmál. "Tak co si dát ještě jedno kolo?" Ona zalapala po dechu. "Jsou tady rodiče s naším synem." Pohrozila mi. "Nejsou. Odešli chvíli potom co jsme začali." Ona se usmála a vrhla se mi ja rty. "Tohle počítám jako ano."

"Chci jet na rodinou dovelenou. Ty, já a Alex." Řekl jsem a stále hladil Emmu po zádech. "A kam?" Zeptala se. "Napadl mě Egypt nebo Turecko." Ona přikývla. "Vždycky jsem se chtěla podívat do Egypta." Usmála se na měm. "Až se vrátíme domu tak si ji můžem zarezervovat." Teď jsem si hrál s jejími vlasy. "To by bylo fajn." Slyšel jsem na jejím hlasu jak už je unavená. "Miluju tě lásko." Políbil jsem ji do vlasů a po chvíli jsem slyšel jen pravidelné oddychování. Opatrně jsem se zvedl abych ji nevzbudil a oblékl se. Sešel jsem schody a posadil se k Elizabeth, Alanovi a Alexovi. Alex mi hned skočil na klín a začal mi pusinkovat obličej. "Už jste se udobřili?" Přikývl jsem na Alanovu otázku. "Vím, že jsem to podělal, ale nechtěl jsem. Mělbjsem toho v práci moc a nějak mi to vypadlo. Byla hodně naštvaná?" Zeptal jsem se tentokrát já. "Ani ne tak naštvaná, jako spíš zklamaná. Celý večer na tebe čekala a ty nikde. Prostě to nevydržela a jela sem." Přikývl jsem na souhlas a chtěl si za to nafackovat. "A můžu si je dnes odvézt?" Zeptal jsem se. "Nech to na pozítří. Zítra máme rodinou večeři." Řekl Alan a mrkl na mě. Nepochopil jsem to, ale rozhodl jsem se to neřešit.

Takže vzhledem k tomu, že mám dnes narozeniny jsem se rozhodla se vám dnes věnovat. Takže se možná dnes dočkáte u některého z příběhů více dílů

Názor? Snad se líbí

Love you
-Denny

New StartKde žijí příběhy. Začni objevovat