"Emo?" Zavolal na mě Alex. "V koupelně!" Zakřičela jsem na něj nazpět. On byl za chvíli u mě a chytl mi vlasy, které jsem doteď držela já. "V pořádku?" Zeptal se mě. "Až na to že jsem těhotná? Takže to je otázka sama o sobě." Usmála jsem se na něj a zvedla se od záchodové mísy. Stoupla jsem si k umyvadlu a vyplachla si pusu. Nesnáším tyhle těhotenské nevolnosti. S prckem to bylo teda něco takže snad to nebude tak hrozné. "Jo. Pamatuju si jak to bylo s Alexem." Pohladil mě po zádech. Otočila jsem se na něj a usmála se. "Asi nechceš jídlo co?" Zeptal se mě, ale já jen zavrtěla hlavou. "Dobře. Běž si lehnout ano? Pohlídám prcka." Přikývla jsem a vydala se do pokoje.
Ležela jsem a četla si když ke mě přišel Alex a skočil ke mě na postel. "Mami?" Promluvil na mě a koukal se na mě se strachem. "Copak zlato?" Zeptala jsem se ho a pohladila ho po vláskách. "Až budete mít s tatínkem další miminko tak mě dáte pryč?" Koukal na mě smutně. "Co tě to napadlo Alexi. Samozřejmě, že tě nedáme pryč. Milujeme tě a budeme tě milovat i po tom co se ti narodí bratříček. Oba vás budeme milovat stejně." Dala jsem mu pusinku na čelo. "Já nechci bratříčka." Zamračil se na mě. "Bude to totiž sestřička. Já chci sestřičku. Budu se o ní starat a chránit ji." Usmál se na mě a já si oddychla. Bála jsem se, že svého sourozence nebude mít rád. A přitom on chce sestřičku. Tak doufám, že to holčička bude. I já bych chtěla holčičku. Chtěla bych dcerku abych ji mohla rozmazlovat. Ale to neznamená, že bych kluka neměla ráda. Budu svoje miminko milovat jakéhokoliv. I kdyby mělo být jakkoliv postižené, budu ho milovat. "A ty bys nebyl rád za bratříčka?" Zeptala jsem se ho. "To nevím. Já bych totiž moc chtěl sestřičku víš? Skoro všichni kluci ve školce mají sestřičku, ale i bratříčka. Můžu mít oba?" Zamrkal na mě a já se zasmála. Jednou možná budeš mít oba dva. Dobře?" On přikývl. Pohladila jsem ho po vláskách. Znovu jsem si lehla a prcek ke mě. "Mám tě moc moc moc rád maminko." Dal mi pusinku na tvář. "Já tě mám taky moc ráda Alexi." Políbila jsem ho ma čelíčko. "Mám moc rád i tebe tatínku." Vyskočil z postele jakmile se ve dveřích od pokoje objevil Alex. "Taky tě mám rád synku." Vzal si ho na ruce a otočil se s ním ke mně. Usmála jsem se. Oni dva jsou tak roztomilý spolu. Jaký otec takový syn. Když se na ně takhle koukám tak vidím tu podobu. Instinktivně jsem si sáhla na bříško. Pokud to bude holka bude podobná mně nebo Alexovi? Vím že na to mám ještě dost času to řešit, ale prostě by mě to zajímalo. Na Alexovi snad není nic ode mne. On je prostě celý po tátovi. Až mě to mrzí, že mi není v ničem podobný. Třeba to ale časem něco bude. Třeba něco po mě zdědil, ale přijdeme na to až za čas. Uvidíme jak mu to půjde ve škole. Třeba je po mně nadaný na matematiku.
Tak asi po stopadesáti letech konečně nová kapitola. Vím je krátká, ale snad tahle story zase ožije.
Názor? Snad se líbí
Love you
-Lucy
