"Tohle už ale není normální Emmo. Jedeme k doktorovi ať ti dá něco pořádného." Řekl jsem svojí manželce a pomohl ji zbednout se od záchoda. Alexe jsme dali k mojí mamce jelikož nechceme aby to od Emmi chytl. Nevíme co jí je, ale jen tak preventivně. Pomohl jsem ji do auta a a rozjel se. "Tak jak ti je?" Ptal jsem se jí celou cestu. Vždy řekla jen: "Jsem v pohodě." nebo "Je to lepší." Bál jsem se o ní. Bojím se že jí něco bude a ztratím ji. Toho se teda bojím nejvíc. Alexe bych asi sám zvládl ale její ztrátu by nezvládl ani jeden z nás. Tolik ji miluju. Nechci ztratit jedinku dívku, do které jsem se kdy zamiloval. Zastavil jsem před nemocnicí a pomohl ji dovnitř.
Byli jsme v ordinaci a doktor se ji ptal na různé otázky jako třeba co v poslední době jedna a tak. "P-promiňte." Řekla a rozběhla se na záchod. Chtěl jsem jít za ní, ale sestřička něco vytáhla z šuplíku a vydala se za ní. Pane bože co to brala? A proč s tím šla za mojí manželkou? Co to sakra bylo. Doktor se mě ptal na něco ohledně Emmi a já nervózně odpovídal. Jsou tam nějak dlouhom
Po chvíli se vrátili. Sestřička ji přidržovala. Emma se na mě zářivě usmála a podala mi nějakou věc. Kouknul jsem se a při pohledu se mi zastavilo srdce. Dvě čárky. Moje rty se roztáhly do obrovského úsměvu a já Emmu pevně objal. "Ježiši jsem tak šťastnej lásko." Políbil jsem ji a rozbrečel se. "Budeme mít další miminko." Setřela mi palcem slzy. "Jo." Odpověděla mi i když to nebyla otázka.
"Děkujeme doktore a nashledanou." Řekl jsem a vyšel z ordinace s fotkou mojí malé princezny. Vím že to bude holčička. Chci aby to byla holčička. Vím že pokud to bude kluk nic s tím neudělám. Budu ho milovat jako každý svoje dítě, ale holčička je prostě holčička. Každý otec chce aby měl holčičku a já nejsem vyjímka. "Myslím že Alex už může domů." Řekla Emma a pustila mojí ruku když jsme došli k autu. "Jo a měli by jsme to říct rodině." Dodal jsem já a Emma přikývla. "Kdy jim to řeknem?" Zeptal jsem se. "Můžem dnes udělat rodinou večeři a sdělit jim to. Mohl bys uvařit svoje nejlepší jídlo." Usmála se na mě. "Myslíš to co na miluješ? Dušené maso se zeleninou a bramborama?" Zeptal jsem se a Emma jen přikyvovala. "Dobře zavolám mamce. Zavoláš svým rodičům?" Přikývla a vytáhla si telefon. Udělal jsem to samé.
"Ahoj Alexi děje se něco?" Ozval se mamky hlas.
"No chceme aby jsi dnes přišla k nám na oběd."
"A co Alex?"
"Toho vem s sebou."
"Dobře. V kolik mám přijít?"
"Ve dvanáct."
"Dobře ahoj." Rozloučila se se mnou a típla hovor. "Zařízeno." Řekli jsme zároveň a zasmáli se.
Dopoledne 11:45
Ozval se zvonek a Emma šla otevřít. Moje mamka už tu byla takže zbývali jen její rodiče a budeme všichni. "Ahoj mami, ahoj tati." Pozdravila je a ja ji znám tak se s oběma objala. Usmál jsem se a udělal poslední úpravy. Připravil jsem na stůl skleničky na přípitek a dal do nich šampaňské. Pak jsem dal do dvou sklenic pomerančový džus. Proč do dvou? Nedám přeci svojí těhotný manželce alkohol. "Oběd je hotov." Zavolal jsem a Alex byl hned tady a už seděl u stolu. Po chvíli dorazili všichni a posadili se. Chytl jsem Emmu za ruku a postavil se se sklenou v ruce.
"Takže s Emmou by jsme vám chtěli něco říct." Usmál jsem se na ní. "Emma je těhotná." Slyšel jsem zalapání po dechu a slzy v očích našich mamek. Usmívali se. "Co se děje?" Zeptal se malý Alex. "Budeš mít sestřičku nebo bratříčka." Pohladil jsem ho po vláskách a on se usmál. "Jooo!" Zavolal a běžel někam pryč. "Jsem tak moc ráda děti." Objala nás oba moje mamka a ta její brečela. Emmin táta se usmíval a bylo vidět, že je na svojí dceru pyšnej.
Názor? Snad se líbí
Love you
-Lucy
