Alex odemkl dveře od našeho domu a já tam s úsměvem vešla. Konečně jsem doma. Na dovolený to sice bylo super, ale domov je domov. Malý Alex hned běžel za svýma hračkama, Alex si sedl s televizi a já šla vybalovat věci. Musela jsem všechno roztřídit. Taky na mě vypadlo několik tun písku. Když už jsem dala vše vyprat vydala jsem se za Alexem a sedla si vedle něj. Už od rána je mi nějak špatně. Zajímalo by mě z čeho. Možná jsem si neměla dávat ten Hamburger na letišti v Turecku. Bůh ví co v něm bylo. Zvedl se mi žaludek a já hned běžela zvracet. Cítila jsem jak mi někdo drží vlasy a velkou teplou ruku na svých zádech. Když jsem dozvracela zvedla jsem se, spláchla a sedla si na víko, které jsem zavřela. "Jsi v pořádku?" Zeptal se mě. "Jo asi to bude po tom jídle." On jen přikývl. Zvedl se a do sklenice mi nalil trošku vody. Napila jsem se a podala mu sklenici zpět. "Přinesu ti prášky. Kde je máš?" Zeptal se mě. "V tašce, podáš mi ji?" Sáhl pro ni a podal mi ji. Otevřela jsem ji a začala se v ní přehrabovat. Mám tak všechno možný. Řasenky, rtěnky, tampóny, kapesníčky a léky. Vyndala jsem léky a jeden si vyloupla. Alex mi podal sklenici už s znovu dolitou vodou a já ho zapila. "Pojď si lehnou, zítra to bude lepší. O Alexe se postarám." Pomohl mi dojít až do pokoje a položil mě na postel. "Vyspi se." Políbil mě na čelo a odešel z pokoje. Po chvíli jsem propadla spánku.
Vzbudila jsem se, ale bylo mi stále stejně. Asi si budu muset dojít k doktorovi. Rychle jsem se zvedla a zase běžela zvracet. Objímala jsem záchodovou mísu a snažila se zastavit zvracení. "Nezlepšilo si to?" Zeptal se za mnou hlas mého manžela. "Ne." Promluvila jsem a překvapilo mě, že můj hlas byl jiný. "Chceš svézt s doktorovi?" Přikývla jsem. "Už volal mojí mamce bude tady do deseti minut tak se zatím převleč." Vydala jsem se do pokoje a oblékla se.
Vešla jsem do ordinace doktora. Prohlédl mě. Změřil mi tlak. Teplotu. Poslechl si mě. Prohmatal mi břicho. "Bude to jen nějaká viróza. Napíšu vám léky a budete je brát dvakrát denně a do týdne by to mělo být v pořádku." Poděkovala jsem a vydala se za Alexem na chodbu. "Tak co?" Zeptal se mě a chytl mě za ruku. "Je to jen viróza." Usmála jsem se na něj. On se usmál taky, ale vypadal trochu zklamaně.
Alex
Docela mě zklamalo že je to jen viróza. Doufal jsem že by mohla být třeba těhotná. Chtěl bych aby se naše rodina ještě rozrostla alespoň o jedno člena. Falešně jsem se na ni usmál a šli jsme k autu. "Děje se něco Alexi? Vypadáš nějak divně." Zeptala se mě. "Nic se neděje. Jsem rád že to není nic vážného." Usmál jsem se a ona přikývla. "Dobře." Usmála se a já vyjel domů.
Leželi jsme v posteli a já ji hladil na břichu. Vím že tam jednou bude moje dcerka a jsem si jistej, že to nebude trvat dlouho. Pomyslel jsem si a usmál se. Vím, že se brzo objevíš princezno. Budu se na tebe těšit. Zasnil jsem se. Tak moc bych si přál holčičku. Alexe mám rád je to můj syn a budu ho vždy milovat. Jen prostě bych chtěl svojí malou princeznu, kterou bych mohl chránit. "Alexi řekni mi co ti je prosím." Pohladila mě po tváři Emma. "Nic mi není lásko přísahám." Políbil jsem ji na čelo. "Je ti zle viď? Chytl si ode mě tu virózu." Zatvářila se starostlivě. "Ne ne vše je v pohodě." Usmál jsem se. Vše je v pohodě až na to že nejsi těhotná. Nečekáš našeho prcka a to mě mrzí. Hodně mrzí.
Názor? Snad se líbí
Love you
-Lucy
