"Tohle těhotenství je horší než to první viď?" Zeptal se mě Alex. Přikývla jsem. Je to mnohem horší. Tentokrát v sobě neudržím jediné jídlo. Což je opravdu otrava když každou chvíli musím létat na záchod. Asi se tam na první trimestr odstěhuju a vzhledem k tomu, že jsem v cca prvním měsíci bude na dlouho. Oh bože kéž by šlo těhotenství trochu urychlit vůbec bych se nezlobila ba naopak. Jo na miminko se těším, ale devět měsíců ho nosit, nemoct spát na břichu, chodit na záchod každou skoro půl hodinu není žádná zábava. To vám potvrdí každá žena co je či byla těhotná. Opravdu mě štve že si nemůžu lehat na břicho. Přitom na břiše se mi vždy usíná nejlépe. Takže dalších plus mínus osm měsíců budu muset spát na zádech či boku. Oh to zase budu nevyspaná a otravná. Pamatuju si jak jsem byla nepříjemná když jsem čekala Alexe. To se mnou nebylo moc k vydržení. Jo hlavně jsem od sebe odháněla Alexe. "Zlato musím na chvíli do práce, ale brzo jsem zpět." Políbil mě na čelo a odešel z pokoje. Dobře takže jsem tady úplně sama a co budu dělat? Spát ne to budu dělat v noci. Asi budu jíst. Jo určitě budu jíst. Zvedla jsem se z postele a došla do kuchyně. Při otevření ledničky jsem, ale pocítila známé zvedení žaludku a utíkala na záchod. "Maminko jsi v pořádku?" Zeptal se mě můj malý prcek. "Jo jo jsem zlatíčko." Zalhala jsem a usmála se na něj. "Dobře, ale pojď si lehnout." Vzal mě za ruku a odvedl mě do postele. Usmála jsem se na něj znovu a lehla si. "Teď se vyspinkej." Dal mi pusinku na čelo a odešel. Já jsem po chvíli upadla do spánku
Alex
Zrovna jsem dodělával nějakou práci na počítači, když mi začal zvonit telefon. "Ano lásko?" Pověděl jsem do telefonu. "Tatínku? Maminka spinká a vůbec se nechce probudit a já mám hlad." Zavzlykal můj malý syn do telefonu. "A kdy maminka usnula?" Zeptal jsem se. "Nevím, ale už je to dlouho. Zvracela tak jsem ji odvedl do postýlky, alee už spinká moc dlouho." Ihned jsem vysřelil od stolu a s Alexem pořád na drátě jsem se vydal k autu. Rychle sem se vydal domů abych co nedříve zjistil co je s Emmou a naším malým prcek narozeným i nenarozeným.
Zastavil jsem před domem a bez toho abych vypnul motor jsem vběhl do domu. Emma ležela bezvládně na posteli. Vypadala jako mrtvá. Zkontroloval jsem všechny důležité fuknce a když zjistil že žije tak jsem se jí snažil probudit. "Co je s maminkou tatínku? Bude moje sestřička v pořádku?" Vůbec jsem mu nedokázal odpovědět. netušil jsem co s ní je. Věděl jsem jen, že musí okamžitě do nemocnice. Bože, Emmo slibuji ti, že jestli to bude něco vážného tak se o malého Alexe postarám jak nejlépe budu umět.
Tak po miliardě let jsem zase něco napsala. Tak snad jěště někdo u této knihy zůstal. Názor? Snad se líbí
Love you
-Lucy
