Pohled Voldemorta:
'Musí zemřít! Všichni!' S těmito myšlenkami jsem vcházel do domu, do toho domu, do kterého se už celou věčnost snažím dostat.
Hned poznali, že jsem tam. Ten hloupej Potter se snažil získat čas a vzdorovat, ale neměl šanci. 'Vždyť on nemá ani hůlku!' Zmítán chutí po pomstě jsem ho zabil a šel jsem dál. Pomsta byla uskutečněna, teď už jen ten kluk.
Vešel jsem do místnosti, kde se schovávala Lily Potterová se svým synem. Při pohledu na ní se ohlásilo několik vzpomínek. "Uhni! Běž z cesty!" Varoval jsem jí, ale on se nevzdala. O chvíli později už na zemi ležela mrtvá Potterová.
Přešel jsem k postýlce, ve které ležel ten kluk. Prohlížel si mě. Ten pohled jsem znával. 'Nech toho! Teď už ho neznáš, teď ne. Víš přece, proč tu jsi. Tak se podle toho chovej.' okřikoval jsem se. Už jsem to byl zase já - Pán Zla. Napřáhl jsem proti chlapci hůlku a vyslovil smrtící kledbu. "Avada kedavra!"
K mému zděšení se klukovi nic nestalo. Pocítil jsem, jak se mě zmocňuje zvláštní pocit. Vše kolem mě se hroutilo. Tušil jsem, co teď nastane. Před očima už jsem měl černo, v tom jsem však spatřil něco, co mě šokovalo. Žije. Z poslední sil jsem přemístil zbytek toho, co jsem kdysi býval já. Ten den mi ovlivnil život, ale nebyl jsem jediný. Věděl jsem, že už není cesty zpět a tak jsem přijal (alespoň prozatím)tento směr...
.
.
.
Tak tohle byla první kapitola, já vím, poměrně krátká, ale další už budou delší. Doufám, že se vám to alespoň trošku líbí, a že jste se nezhrozili nad chybami, které tam jistě byli.
Llika.13
ČTEŠ
V rukách zla
FanfictionPříběh o životě Lorda Voldemorta a ... Co když to je jinak? A není pozdě?