"To ne, to není možné!" V místnosti stál Quirell.
"Jste velmi statečná a mocná čarodějka, když jste se sem dostala. Čekal jsem někoho jiného." řekl Quirell.
"Proč?" zeptala se Vivian.
"Plním jenom pokyny svého pána. Je to mocný kouzelník..."
"Já vím že je to Voldemort!" Sykla Viv.
"Jak se opovažuješ.." řval Quirell. Najednou se ale ozval cizí hlas, který jakoby mluvil jiným jazykem, ale Viv mu rozuměla.
"Odejdi, jestli chceš žít." pravil hlas.
"Voldemort?" zeptala se Viv v též jazyce. Quirell z toho, že ničemu z jejich rozhovoru nerozumí, vypadal naštvaně.
"Ano, a jestli chceš žít, máš poslední možnost odejít." odpověděl Voldemort v tom jazyce.
'Jdi, zachraň se!' zněl Viv v hlavě hlas jejího otce.
'Nemůžu. Nevzdám se.' rozhodla se Viv.
"Ne!" vykřikla
"Chyť jí, ale chci ji živou!" zařval Voldemort na Quirella.
"Experiarmus!" vykřikl Quirell. Vivianina hůlka vyletěla do vzduchu a přistála Quirellovi v ruce.
"Máš ještě možnost odejít." řekl Voldemort tím jiným jazykem.
"Nikdy!"
"Chyť jí!" Zařval Voldemort na Quirella.
"Mdloby na tebe!" poslal Quirell proti Viv kouzlo, ale ta ho odrazila. Quirell na ní s údivem koukal.
"Jsi mocná čarodějka, byla by tě Škoda. Nechceš se k nám přidat?" Řekl jí Voldemort.
"Nikdy" a to už proti Viv létala kouzla, která odrážela. Najednou se ve vchodu někdo objevil.
"Harry!" a pak už byla tma.
.
.
.
Vivian se pomalu probírala. Ležela na ošetřovně.
"Jak je vám slečno?" zeptal se Brumbál, který stál u její postele.
"Dobře. Jak dlouho jsem mimo?"
"Dvě hodiny. Co se tam dole stalo?" zeptal se Brumbál. A tak mu Viv vše (až na radu otce) odvyprávěla. Brumbál vypadal v některých situacích překvapeně.
"Kouzlila jste někdy před tím bez hůlky?" zeptal se Brumbál.
"Když jsem byla u osidla, tak jsem nedošáhla na hůlku." odpověděla Viv.
"Zajímavé. Zvládla byste něco předvést?" řekl Brumbál. Viv se chvíli soustředila a potom už se na posteli plazil její patron had. Brumbál zamumlal pár vět údivu a pak se rychle podíval k vedlejší posteli. Viv se tam podívala taky. Na posteli ležel Harry.
"Co se mu stalo?" zeptala se Viv.
"Postavil se Voldemortovi pomocí ochrany jeho matky, ale málem ho to stálo život."
"Ale dostane se z toho, že ano?" Brumbál přikývl.
.
.
.
Harry už se vrátil z ošetřovny. Blížila se závěrečná hostina. Zmijozel by měl vyhrát školní pohár s jasným předstihem. Brumbál dal Harrymu, Ronovi a Hermioně body a Nebelvír se začal radovat z výhry, když je Brumbál přerušil.
"Nesmíme však zapomenout ještě na jednu studentku. Sama prošla nástrahami pod školou a utkala se s Voldemortem (při tom jméně sebou všichni trhli). A proto uděluji sto bodů slečně Vivian Whitenes!" U zmijozelského stolu začali všichni oslavovat a dokonce i Viv se musela usmát, když viděla výrazy Nebelvírských. Věděla, že na tento den nikdy, nikdy nezapomene...
