V rukách zla

2. Vivian

O deset let později

Vivian seděla na stole u okna ve svém pokoji v sirotčinci a pozorovala ulice v tom malém městečku. Dělala to často. Neměla kamarády, všichni se jí báli a pomlouvali jí. I vychovatelky si toho všimly a díky tomu dostala tento pokoj. Vivian nebyla jako většina ostatních dětí. Uměla mnoho nadpřirozených věcí a častokrát slýchávala hlas.

Flashback

Kluci si jí zase našli. Malá sedmiletá Vivian se krčila v koutě a bála se, co přijde. V tom zaslechla hlas ve své hlavě. "Nevzdávej se. Jsi silnější. Představ si, jak jim ubližuješ, jak z tebe mají strach." Vivian nad tím moc nepřemýšlela a hlas poslechla.

Kluci už si na ní nikdy netroufli. Báli se a nebyli jediní. Od té doby se tohle Vivian stávalo často.  Hlas jí později řekl, že je její otec a byl s ní vždy, když to potřebovala. Řekl jí, že o něm nikde nesmí mluvit a ona ho poslouchala. Stal se z něho její jediný přítel, vždyť to byl její otec. Vivian se mockrát ptala, proč nevyrůstala s ním a matkou, na to jí ale nikdy neodpověděl.

End flashback

Vivian náhle zbystřila. K bráně přicházel podivně vypadající muž s dlouhými šedými vlasy a vousy. Za tu dobu co zde byla si sem někdo přišel vyzvednout dítě jen jednou. Tenhle muž ale nevipadal na to, že chce někoho adoptovat. Vi byla tak ponořena do myšlenek, že si ani nevšimla, že do pokoje vešla její vychovatelka i s oním mužem.

"Dobrý den, slečno." pozdravil ten muž a Vi se rychle otočila.

"Dobrý den" odpověděla rychle. "Kdo jste?"

"Jsem profesor Brumbál a přišel jsem ti nabídnout studium na škole pro lidi jako jsi ty... pro ty, co umí   něco zvláštního... pro kouzelníky." odpověděl muž a podával jí dopis. Vi si ho rychle přečetla a pak se podívala zpět na profesora.

"Dokažte to, dokažte, že jste taky jiný, a že nejste psycholog."  Profesor se jenom pousmál a  předměty v jejím pokoji se začaly vznášet. Vi už mu věřila.

"Ale já nemám žádne peníze." posmutněla.

"A jaké je vaše příjmení slečno?" zeptal se Brumbál.

"Nevím. Nikdo ani neví, jak jsem se sem dostala." odpověděla dívenka. Profesor jí tedy dal malý váček s penězi, aby měla na pomůcky do školy.

"Oblečte se, ať můžeme vyrazit, dnes je venku docela zima. Zavedu vás do příčné ulice a tam nakoupíme vše, co potřebujete pro svůj první rok v Bradavicích."

.

.

.

Tak a Vivian  jde nakupovat. Co myslíte, věděla už o kouzelnickém světě? A jakou hůlku dostane? Jak jste si už asi všimli, na obrázku je Vi (Vivian). Doufám, že se vám kapitolka líbila.

Llika.13