V rukách zla

3. Hůlka a vlak

Profesor Brumbál dovedl Vivian do Děravého kotle,řekl jí, kde co v Příčné ulici najde a jak se dostane k vlaku. Poté se s ní rozloučil a zmizel. Tak Vi pokračovala v cestě. Nakoupila si už všechno kromě hůlky.
"Dobrý den, pane." Pozdravila Vi pana Oliwandera.
"Dobrý den, slečno Whitenes. Přišla jste si koupit hůlku, že ano?" zeptal se pan Olliwander.
" Ano... moment, jak jste mě oslovil? Whitenes?"
"Ano, jste snad dcera Carolline Whitenes? Jako by jste jí z oka vypadla, až na ty vlasy a oči."
"Vy jste jí znal?" zeptala se Ví.
"Ano, moc dobře si pamatuji, jak si u mě kupovala hůlku." Odpověděl pan Olliwander a začal Viv podávat hůlky. Ví jich vyzkoušela opravdu hodně, a už se začala obávat, že jí žádná nebude chtít.
"Mám nápad." řekl pan Olliwander a začal vytahovat hůlku.
"Velmi silna hůlka z vílího dřeva, 14 palců dlouhá, ohebná, jádro z... pláště mozkomora. Ví si ji vzala do ruky a najednou pocítila silný příliv energie.
"Zvláštní, velice zvláštní, takhle silnou hůlku jsem nikdy neviděl, zacházejte s ní opatrně." řekl jí pan Olliwander. Ví poděkovala a zaplatila.

Následující měsíc si Viv buť pročítala knížky, nebo mluvila s otcem. Řekl jí všechno, co o Bradavicích věděl. Také jí řekl, že v Bradavicîch se budou vídat pouze ve snech. Ví si také často povídala se svou sovou Carolline. Pojmenovala ji po matce. A také si začala říkat i příjmením. Profesor Brumbál jí poslal dopis, že jí přihlásili pod příjmením její matky - Whitenes.
Prvního září vstala Vivian brzy. Jedna z vychovatelek jí doprovodila na nádraží a Viv se šla posadit do vlaku. K ní do kupé si sedli ještě dva chlapci. Jeden měl rudé vlasy a druhý černé a brýle. Ví si s nimi hned rozuměla. Dozvěděla se, že ten první se jmenuje Ron Weasley a ten druhý Harry Potter (ten Harry Potter, kterého každý zná). Cesta rychle utekla a po chvíli vlak už zastavil. Obr (jménem Hagrid) je dovedl do loděk a vyrazili. Pak užslyšeli jen "óóóó". To byl Bradavický hrad.