Kovárna Asgardu:
Panovalo tam strašné horko, pro ostatní kováře to nebylo nic, s čím by si dělali starost, obvyklý hlomoz několika, kladiv vytrvale bušících do rozžhavených kovů, snažíc se z hrubých hroud kovových rud vtvořit detailně propracované předměty. Dnes tu však pracovalo jen jedno, jediný muž zde pracoval, v potu z horka i nervozity. Černé vlasy měl stažené stužkou, ale přesto si několik neposedných pramenů našlo cestu na jeho obličej. Tohle byla zkouška, měsíce tvrdého drilu, a zkoušení všech možných technik a materiálů, vše jen pro tuhle chvíli. Ostatní kováři ho pozorovali ostřížím zrakem a skenovali každičký pohyb, s prací byl prakticky hotov, upřímně nechápal, jak si cech bojovníků mohl stěžovat na těžké zkoušky, jeden dva souboje a bylo, to kovářská stála za to, mohla trvat i několik dní a nocí, bez přestávky, pro to, aby učedník stvořil zatím to nejlepší, co uměl. Učedník musel prokázat zručnost a přesnost a vykovat meč. Loki se rozhodl pro dívčí meč, byl sice menší než ten pro muže, ale o tom byl složitější, musel být perfektně vyvážený, lehký a dokonale ostrý. Byl už děsivě unavený, pracoval už třetí den. Ta nejdetailnější práce jakou, kdy zatím dělal, pomalu vyrýval trnové šlahouny a lístečky od konce čepele až po rukojeť, kde nabyly objem, až na konec jílce kde nechal rozkvést stříbrný květ. Nakonec do propletence šlahounů na čepeli vyryl runami jméno meče: fuilteacha Rose, naposledy kontroloval svojí práci, byl na ni po právu hrdý a předal meč mistrovy kovářského cechu. Ten muž se jmenoval Barra, starý vrásčitý muž, s šedými vlasy a přátelskýma hnědýma očima, měl zlaté srdce, ale i tak to byl ten nejpřísnější a nejpuntičkářštější muž co znal. Téměř pro něj nemělo význam. Kritickým okem podroboval meč přísné kontrole a ... nejdelších deset minut v Lokiho životě,... pak kývnul a na té hodné vrásčité tváři se objevil uznalý úsměv. Loki vydechnul vzduch, který si ani nevšiml, že zadržuje. „Loki Laufeysone vítám tě mezi kováři." Barrův hlas zněl jako naštvaný medvěd, ale i tak těch pouhých pár slov znělo neuvěřitelně mile. „Mimochodem, co znamená fuilteacha Rose?" Tázavé pohledy na Lokiho upřeli i ostatní kováři. „Krvavá růže. Podle odrůdy růže, kterou má na sobě. Ta je proslulá krvavě rudými květy." Barra kývnul a pak se zazubil od ucha k uchu. Teď přijde ta zábavná část. „Ta, pro kterou si ten meč ukoval, musí být teda něco. Tak na co čekáte? Jde se pít!" Mladší kováři se jásavě ozvali a popadli Lokiho a Barru a mířili ke královskému paláci oznámit Frize a Thorovi novinu, že Loki se stal Asgardským kovářem.
Ten večer v Asgardském paláci:
Sif měla pocit, že se jí zdá nějaká noční můra, ten mrazivý obr si sice všechny získal, ale ona moc dobře věděla, že něco chystá. Mrazivý obři byli zrůdy, ale to tady nikoho nezajímalo, všichni oslavovali, že je kovář. A teď měla jen jednu možnost, ale ta seděla ve vězení, ale je to pro Asgard. Teda to si myslela, když mu otevírala celu, dokud jí nepraštil jejím vlastním kopím, a neutekl kamsi do tmy.
Snad, že se vám bude příběh líbit, kapitoly budu přidávat asi po týdnu a to je tak všechno co chci říct.
