Okolo Lokiho žaludku se obtočilo neuvěřitelné množství nervozity. Do zad se mu opřel chladný prosincový vítr, venku postával už nějakou chvíli, ale ještě se neodhodlal. Věděl, že meč není na Mittgardu obvyklý dárek, obzvláště pro ženu, ale přál si aby fuilteacha Rose měla u sebe. Nadechl se a rozhodně vykročil ke dveřím, už zvedal ruku, aby zaklepal, ale dveře se hned otevřeli a v nich stála Darci. „Ahoj." Řekli oba ve snaze začít první. „Darcy kývla, že má začít on. „ Víš, na Asgardu, jsem skládal zkoušku na kováře a chci ti tohle dát." Vychrlil ne spěchu a natáhl obě ruce, v nichž držel meč. Hlavu sklonil, aby skryl ruměnec z rozpaků. Podívat se Darcy do očí se odvážil, až když uslyšel její překvapené zalapání po dechu. Čekal, že uvidí zděšení, zklamání možná i vztek, ale v očích jí plála... radost, v takovou reakci si ani netroufl doufat. Darcy byla překvapená, upřímně dostat meč bylo něco nezvyklého, ale chodit s polo obrem, polo valkýrou taky nebylo něco běžného. „Je to tenhle meč, který ze mě udělal kováře, chtěl bych, aby si ho měla u sebe. Jmenuje se fuilteacha Rose." „Pane jo. Děkuju, je úžasný." Darcy neměla slov. Ten meč byl nádherný, do detailů propracovaný, Vzala ho do ruky, vypadal těžce, ale opak byl pravdou. V mečích se nevyznala, ale i naprostý dement by poznal, že tohle je malé mistrovské dílo. Lokiho pevně objala, byla nadšená. „Pojď dovnitř, přece tu nebudeš stát." Chňapla ho za ruku a vtáhla ho k sobě do malého domku na předměstí. Meč položila na stolek vedle a po tom, co donutila sednout si Lokiho na gauč sedla si vedle něj a přitulila se k němu. „Moc si mi chyběl." Zapředla. Loki se ušklíbl, při vzpomínce na jistý incident s pouty tady na gauči. „Tak co s tím uděláme?" Zeptal se s šibalským úsměvem. Darcy se k němu nahnula a políbila, ochotně jí to oplácel. Pomalu se chtěli přesunout nahoru do ložnice, když do obýváku vpadla vyděšená Jane a hystericky cosi vřískala. Loki měl Jane celkem rád, ale zrovna teď mu přišla jako ta nejotravnější osoba ve všech devíti světů. Darcy vstala a chytila Jane za ramena. „Jane uklidni se, co se stalo." Jane polekaně polkla a začala. „Pusť televizi, ve zprávách." Darcy sice nechápala co je tak šokujícího, ale televizi pustila. Na obrazovce se zjevil Muž s rusými vlasy a před ním klečela skupina lidí v plesových šatech, Bylo to ve Stuttgartu. Loki na chvíli oněměl, znal ho, byl to odporný, bezcitný vrah, který si říkal Andor. Nenáviděl ho víc, než si dokázal vůbec přiznat. Pak si všiml žezla, co svíral v pravé ruce, poznal ho, poznal by ho kdekoli, v noci ho mučily sny, kde hrála hlavní roly legenda o dávném titánovi a tomhle žezle. Zlato se v něm proplétalo s podivným stříbrným kovem a na konci objímal modře zářící kámen. Vstal, políbil Darcy do vlasů „Brzo se vrátím." A zmizel. Soustředil, se změnil svoje oblečení na zbroj, tu samou, co měl tehdy, v den, který mu změnil život. V ruce se mu objevil meč, který ho od té doby provázel všude. V očích se mu rudě zalesklo a přemístil se asi dvacet metrů za Andora.
Snad se vám tahle kapitolka líbila, budu vděčná za každý koment i vote.
