Andorvo tělo padlo k zemi, hlava se odkutálela pár metrů dál. Krev nejprve vytryskla do výšky a pak jak tělo upadlo a srdce přestalo být, se krev pomalu začala rozlévat po zemi. Loki z ní cítil ošklivý zápach, ne jako něco zkaženého, spíš jako těže dýchatelný smrad nějaké exotické květiny. Toho muže rozhodně litovat nebude, byl to ubožák, jeho smrt nebyla cenná jako ti, které zabil, vlastně to byl výsměch. Jeho pohled padl na město okolo, Andorova armáda byla poražená, padlá monstra ležela vedle lodí, ty největší, co před malou chvílí proplouvaly mezi mrakodrapy jako velké koráby teď byly přikryté prachem, co se sotva usadil, na ulicích. Znovu roztáhl křídla lidé od sud potřebují vyprovodit na druhou stranu, roztáhl křídla a vznesl se vysoko nad střechy. Městem se roznesla valkýří píseň. Každou uličkou se nesly tóny poválečné balady. Dělal si starost o Darcy, ale věděl, že bude v pořádku, je silnější než se zdá. Několik lidí vykouklo ze svých skrýší a podívalo se po zdroji toho hlasu, a to co spatřili jim vyrazilo dech, nad hlavami jim prolétl anděl ohlašující konec bitvy. Lokiho hlas utichl, píseň skončila, prolétl kolem několika budov a zamířil k Mittgardským bojovníkům a Thorovi. Podle pachu byli všichni spolu, našel je jak stojí okolo Antoniho, ten ležel na zemi ve svém brnění a něco žvatlal o jídle. Loki přistál několik metrů od nich a vyvolal tak menší pozdvižení, hlavně i Thora který chtěl vědět proč mu neřekl o křídlech, když jsou praktiky rodina. Lokiho zabolelo u srdce, nebyla to sice rodina spjatá krví, ale byla to jediná kterou, asi kdy bude mít. Co asi řekne na to, že zabil Sif a Andora. Zabil lidi, co měl Thor rád. "Thore, já ..." Nechtěl mu to říct, byl pro něj jako bratr, nechtěl o ně přijít, ale jakmile mu to řekne přijde o něj. "Thore musím..." "Já vím, Antony mi to řekl." Tak, proč tu s ním mluví jako s přítelem? "Tak proč..." "Už patříš k rodině. Vím, co se stalo, a ty na tom neneseš vinu." Loki se usmál, když si z Asgarďana uděláte přítele, je to prostě napořád.
Objevil se u Darcyina domu a hned mu ztuhla krev v žilách, dveře byly venku z pantů a nikde ani hlásek. Rozběhl se dovnitř a málem zakopl o mrtvolu jednoho Svárfheymského žoldáka. Darcy seděla na gauči, jeho meč měla položený na meč od něj. Snad v životě nepocítil větší úlevu než v tuhle chvíli. Jen co ho Darcy spatřila, v očích se jí objevily slzy, viděla ho se mihnout v televizi, letěl na křídlech jako anděl a šly po něm všechny ty potvory, měla o něj takový strach. Padla mu do náruče, a ani nepřemýšlela o tom, že se chová jako hysterická káča.
Tu noc se rozběhly uklízecí práce na plno, asi by se mělo slavit velké vítězství ale přesto byl všude nepříjemný klid, lidé pohřbívali své blízké, ošetřovali zraněné a děkovali, že nevyhrál Andor. Mluvilo se o bojovnících, co přemohli stvůry z nebe a o andělu, co ohlásil konec krveprolití.
