Loki Sif znal, neměl jí rád, byla arogantní, netolerantní a naprosto zaslepená svojí tuhou dokázat svojí sílu na každém o kom si byla jistá, že jí nemůže porazit. Nedokázala přijmout fakt, že všichni nezapadají do jejího stereotypního světa. Lokimu jí bylo skoro líto, prostě nedokázala přijmout fakt, že svět není černobílý a nemá přesně dané padouchy, jako ten který jí její rodiče představili v pohádkách.
Momentálně byla přímo rozzuřená, i když měl sluch lepší než kdejaký pes sotva dokázal zachytit její mumlavou tirádu. Z toho co zachytil, mu bylo jasné, že ze všeho zlého obviňuje ledové obry a hlavně jeho, nechápal, co jí provedl, ale na tom teď nezáleželo, musí si s ní rychle poradit, než ty potvory zničí Mittgard. Tony si mezitím nandal svůj železný oblek a létal městem, vyhýbal se troskám padajícím z betonových mrakodrapů, ještě před pár minutami to byly elegantní vysoké budovy, nejmodernější výplody lidské architektury a techniky vyrobené z betonu, skla a oceli, teď spíš připomínaly rozeklané mořské útesy, které už divoký živel stačil pokořit a ošklivě na nich vyrýt své vítězství. Kapitán Amerika spolu s agenty Romonovovou a Howkeyem likvidovali chitory jak jen mohli, Hulk a Tony se postarali o ty velké létající... no asi by se to dalo popsat jako obří obrněný červ, se zuby, s velkou spoustou zubů. Thor se rozhodně nenechal zahanbit, jisto jistě se nedalo popřít, proč mu přezdívají bůh hromu. Sif se na Lokiho dívala s hora, jako by to byl jen otravný hmyz. „ Jsi jen bastard valkýrské děvky a ledové zrůdy, proč prostě nechcípneš a neuděláš všem tak velkou službu, Proto jsem pomohla Andorovi na svobodu, aby zničil takový odpad jako ty." Sifijin hlas zněl opravdu ošklivě, jako když dopadne kosa na kámen. Tohle neměla říkat, nikdo nebude tohle říkat a pak přežije. Lokiho oči rudě zazářili, Loki švihnul mečem a rozběhl se k Sif, byl mnohem rychlejší než čekala, nestihla ani zareagovat, bylo pozdě. Ostří meče projelo jejím hrudníkem a proklálo srdce. Loki věděl, že je jí škoda, měla v sobě i dobré věci, ale všechno umřelo zavalené pod krvelačností a ignorací, kdysi měla šanci, ale už pro ní bylo pozdě. Zachytil její pád a opatrně jí položil na zem. Rozhlédl se kolem, tolik smrti, tolik krve a pro... pro co vlastně, pro moc, pro něčí pocit nadřazenosti? Tímhle tempem to tu skončí jako na Jotunheymu. Z hrdla se mu vydraly první tóny písně valkýr, a proplétaly vším tím chaosem ke všem lidem tam dole v New Yorku. Medailonek jeho matky se rozzářil jasným modrým světlem. Loki vzadu na zádech ucítil ostrou bolest a ta se pak změnila v nepříjemné brnění. Světlo z medailonu se přesunulo na záda a změnilo tvar. Loki už mohl roztáhnout svá křídla, normálně by se vypadaly jako andělská, ale ta Lokyho byla průhledná a míhala se v nich nazelenalá magie. Roztáhl křídla do celé jejich impozantní velikosti, jednou jimi máchl, a vznesl se nad New York. Najde Andora a ukáže mu jak vypadá hněv valkýr.
Ahoj, tohle je jedna ze závěrečných kapitol, tak snad se líbila. Jinak plánuju ještě dvě kapitoly+ epilog.
