Staré legendy mluví o valkýrách jako o poslech bohů, měly úkol, všechny válečníky, kteří zemřeli v boji přivést na druhý břeh k hodovnímu stolu bohů, kde by na věky věků oslavovali svá vítezství. Ale není tomu tak, byli to to nejhorší, co kdy bitevní pole potkalo, málo kdo se mohl vyrovnat jejich síle, jako vděk dostali od bohů křídla, schovaná v náhrdelnících s modrými zářivými kamínky po obvodu.
Vznesl se nad budovy a sledoval Adnorův pach, bude jedno, jak dlouho bude žít, ten jeho odporný smrad, směsici potu, zatuchliny a těžkého květinového parfému nedostane z hlavy. Jeho život bude ubohá splátka za to všechno, za životy, které už nebudou prožity, za osudy, které se nenaplní, za tuhle odpornou zkázu. V pokrouceném odrazu jednoho popraskaného okna spatřil, jak se nad Starktower zavřel portál, cestou měnil ty zrůdy na hromádky kusů masa. Jejich krev byla temně zelená a smrděla odporným hnilobným pachem. Momentálně od měl ruce, velkou část hrudního brnění několik stříkanců si našlo cestu i na jeho tvář a část křídel. Ale ani si toho nevšiml, z hlavy vytěsnil všechno, co se netýkalo Andorovy smrti, donutí ho nenávidět každičkou minutu jeho zbytečně dlouhého života. Rychle se přibližoval, cítil ho ani ne pár desítek metrů od sebe, ale ještě ho neviděl, ale brzo se mu dostane do rukou. V koutku oka zachytil záblesk jasně rudé barvy. Andor byl hlupák, když si jako čaroděj mohl změnit barvu vlas, ale neudělal to, byl na svoje rusé vlasy patřičně hrdý a nehodlal je schovávat. Loki máchl křídly a rázem byl u něj. Surově ho chňapl za poraněné rameno a třísknul jím na nedalekou střechu. Andorovi to vyrazilo dech, překulil se na břicho a lapal po dalším douškou vzduchu. Rameno vylo zase mimo kloub, stehy popraskali a z rána začala vytékat krev a vsakovala se hrubé látka jeho kabátce. Něco zastínilo slunce, vzhlédl nahoru, vznášel se tam Loki, modrá kůže ostře kontrastovala s rudě žhnoucíma očima. Ve vzduchu máchal obrovským křídly, celý jeho zjev působil impozantně. Pomalu se snesl na střechu, čepel meče se zableskla a uzurpovala si tak pozornost, která jí byla zatím odpírána. V lokiho očích nebylo nic, než touha ho zabít, pomalu mučivě zabít. „Co hodláš udělat, abiješ mě?" Loki pomalu zavrtěl hlavou. „ To co ti udělám, bude pomalý a bolestivý, budeš si přát, abych tě jenom zabil." Andor si byl vědom toho, že to myslí vážně. „Ne,... prosím, nech mě!" Andor propadl panice, útroby měl zmačkané v jednom uzlíčku nervů. V životě neprosil, ale teď byl ochotný nabídnout cokoli. Loki zase zavrtěl hlavou, on opravdu prosil, ubožák jako on,... nemá žádnou čest, ani špetku hrdosti. Máchl mečem.
Tak, už se to chýlí ke konci, snad se vám to líbilo, omluvám se za pravopis, no... ale co čekat od někoho, komu češtinář říká satane.
