Zombie Apokalypsa. Wait...What?

I. Začátek

Je sobota večer a já jsem se ségrou, jako skoro každý víkend, u babičky a dědy. Klapla nultá hodina, a já uslyšela zvuk rozbitého okna. Když jsem otevřela oči, děda se ségrou už byli vzhůru. Šla jsem ke dveřím, abych se podívala, jestli je babička v pořádku. Dveře jsem ale neotevřela, slyšela jsem od tamtud různé skřeky, a tak jsem nahlédla klíčovou dírkou. Naskytl se mi pohled na ty ohavné, uslintané, shnilým masem pokryté Zombie. Málem jsem vykřikla, jak strachem, tak žalem. Ty stvůry roztrhali moji babičku. "Já tě pomstím babi, ty zrůdy za to krutě zaplatí! " zašeptala jsem si. "Musíme od tud vypadnout! " zašeptala jsem a ukázala na okno. "Ale já oknem nevylezu, to nezvládnu. " řekl děda se smutným obličejem. "No jo, jenže jiná cesta odtud nevede.  " promluvila přiškrceným hlasem ségra. "A co kdyby ty jsi se schoval do skříně, Dominika pod postel, já vylezla oknem a zkusila přivést pomoc? " "Dobře, pojď mi pomoct vyházet oblečení. " "Už jdu! Dominiko, ty zalez pod postel a nevylézej, dokud nepřivedu pomoc! " Dědu jsem ve skříni ještě pro jistotu zamkla, aby se k němu ty zrůdy nemohli dostat. Bylo štěstí, že ta skříň měla díry, takže udušení dědovi nehrozilo. Poté jsem zkontrolovala ségru, jestli je opravdu schovaná pod postelí. K mému obdivu mě poslechla, a schoulila se do toho nejtemnějšího kouta. Kývla jsem jí na rozloučenou, zvedla se a otevřela okno. Bohužel v okně byla síťka, aby nám do baráku nelétal hmyz. Po několika zmařených pokusech jsem se rozhodla síť vykopnout, byl to ale špatný nápad, jelikož to způsobilo nemalý hluk a Zombie o něj měli převeliký zájem. Jen co jsem uslyšela, že se sem začali dobíjet, okamžitě jsem z okna vyskočila a začala utíkat. V záři lamp jsem doběhla do ulice a únavou se zastavila, abych popadla dech. "H-Halóó! J-Je tam n-někdo?? " volal na mě neznámý hlas. "A-Ano, je. " odpověděla jsem a začala se rozhlížet, abych spatřila toho, kdo na mě volal. "T-Tady! " ohlédla jsem se a přímo pod jednou z lamp spatřila holku v mém věku. Roztřeseně se ke mě vydala a já jí šla naproti. Schovali jsme se do sklepa jejich domu, a ona se mi představila jako Ell. "Těší mě, já jsem taky Eliška, ale mám dvě jména, takže mi říkají Elza, ale někteří i Evka. " "Já ti budu říkat Evka. " "Hele... " začala jsem jí vypravovat co se stalo a že nutně potřebuji sehnat pomoc. "No, vím, zní to blbě, ale co takhle vykrást ArmyShop? " "Je apokalypsa, proč ne? Aspoň budeme mít nějakou šanci na přežití. " řekla jsem se zamyšlením, a hned se pokusila zorientovat. "Nejbližší ArmyShop je támhle tím směrem! " ukázala jsem přibližným směrem. "Fajn, jdeme! " rozeběhli jsme se a asi po pěti minutách dorazili na místo. "Nojo, ale jak se tam dostaneme? " zeptala se Ell a ukázala na hordu Zombie, obývajících prostor před naším cílem. "Máme tři možnosti. Zaprvé, můžeme se pokusit dojít k dalšímu Shopu. Zadruhé, je můžeme odlákat a zatřetí, můžeme jít zadním vchodem. " S Ell jsme se dohodly, že si vybereme třetí možnost. Doplížili jsme se k zadnímu východu. "Majitele jsem znala, takže vím, kde schovával klíče. " dořekla jsem, a sáhla do otvoru u země. "Radši za náma zamknu. " "Já se tu trochu porozhlédnu. " "Fajn, ale dávej pozor. " Ell přikývla. Vzpoměla jsem si, že Benjamín měl ve svém sortimentu i luky. "Ell? Viděla jsi tu někde luky a šípy? " "Jo, jsou támhle. " ukázala na police plné různých druhů, jak šípů, tak luků. Vybrala jsem si ten nejlepší a šla ho vyzkoušet. "Ten je perfektní. Uděláme si tu provizorní základnu. Něco si vem a jdeme zach... , " zarazila jsem se, "a co vlastně tvoje rodina? "

------------------------------------------------------

Je to můj první příběh, tak doufám, že se vám to bude aspoň trochu líbit :3

EliEvka
------------------------------------------------------