II. Záchrana

121 12 8
                                    

 ("Ten je perfektní. Uděláme si tu provizorní základnu. Něco si vem a jdeme zach... , " zarazila jsem se, "a co vlastně tvoje rodina? "  )
  

"J-Já nevím. Odpoledne mi oznámili, " odmlčela se, "že jedou na pracovní poradu, a že za tři hodiny budou doma, ale ještě se ..." šla jsem k ní a objala ji. "Když mi teď pomůžeš, slibuju, že ti pomůžu najít tvou rodinu. Hlavně těď musíš být silná. Ano? " "Ano." řekla a podívala se na mě skleněnýma očima. "Dobře, tak teď popadni nějakou zbraň a jdeme pro mého dědu a ségru, nemůžu se dočkat, až si to s těma zrůdama vyřídím. " Ell přikývla. Zamkla jsem a vyrazili jsme. "Támhle! Já si vezmu ty v pravo a ty, ty vlevo, souhlas? " "Souhlas. Dávej na sebe pozor Evko. " "Ty taky Ell. " Viděla jsem, jak se plíží okolo baráku. Fajn, je na čase vyrazit. Plížila jsem se, aby si mě ty schnilotiny nevšimly. Vytáhla jsem šíp, napnula luk, zamířila a vystřelila. Hlava! Zombie se svalil k zemi. Uslyšela jsem střelbu. Ell si zřejmě vzala Ak-čko. Trefila jsem dalšího. Svalil se k zemi stejně, jako ten před ním. Po chvíli už bylo po všem. S Ell jsme se sešly u vchodu. "Musíme opatrně, ty ohavnosti mohou být i vevnitř. " řekla jsem při otevírání dveří. Dovnitř jsem vešla s napnutým lukem a hned toho využila. Svalil se. Znova jsem napnula luk. Vešli jsme do kuchyně a já vpálila šíp přímo do oka té stvůry. Nakoukla jsem do obýváku, bylo tam prázdno. "Ell, kryj mě, jdu do ložnice. " "Jasně" Kolem hlavy mi proletělo několik kulek. "Ell !" "No co? Řekla jsi, že tě mám krýt. " "Já vím, jen jsi mě hrozně vyděsila. " "Promiň. " kývla jsem ve znaku prominutí.  Sáhla jsem na skříň pro klíč, a odemkla tu, ve které byl děda. Když jsem skříň otevřela, děda spal. "Dominiko? Už můžeš vylézt. " Šťouchnutím jsem dědu probudila. Mezi tím vylezla i Dominika. Společně jsme v obýváku, se slzami v očích, posbírali babiččiny ostatky a pohřbili je pod hrušní, na které rostly její oblíbené hrušky. Na kámen jsme napsali "Nikdy na tebe nezapomeneme" a přidali svíčku. Pak se společně přesunuli do naší základny. "Ell, zůstaň tu s nimi, já půjdu sehnat něco k jídlu, kdybych se dlouho nevracela, tak mě nehledej, ale pokus se sehnat jídlo. Rozumíš? " Ell neochotně přikývla. "Tak zatím. " řekla jsem, popadla svůj luk, vyšla ze dveří a vydala se hledat nějaký obchod. Asi po dvou minutách jsem se dostala do úzké uličky. "Sakra! Budu je muset zabít, nebo to nějak obejít. " Šípů mám omezené množství. Teoreticky bych si mohla ty šípy brát zpátky, ale je docela malá šance, že budou nepoškozené. Rozhlédla jsem se a uviděla žebřík, který vedl na konec lešení. "Půjdu tudy. " Vylezla jsem na žebřík a plížila se na druhou stranu. Bohužel mi, pár metrů před koncem, z toulce vypadl jeden šíp a spadl jedné z oblud přímo na hlavu. Doháje!

----------------------------------
Tady je další část, doufám že se vám to líbí. Byla bych ráda za každý feedback a hlasování.
Děkuji :3 

Další kapitola bude o něco později. Zřejmě dnes nemám tvořivý den ;)

EliEvka
--------------------------------------

Zombie Apokalypsa. Wait...What?Kde žijí příběhy. Začni objevovat