Zombie Apokalypsa. Wait...What?

IX. Kapitola

Ještě než začnete číst, tak bych se vám chtěla hrozně moc omluvit, že hrozitánsky dlouho nebyla další kapitola. Vůbec jsem neměla nápady, pak začaly prázdniny, já jela na tábor a pak začala chodit do práce. (Brigáda) No a pak mi to začalo chybět. Šla jsem, koupila si blok a začala zase psát. Můžu vám říct, že mi to fakt hrozně chybělo. Bohužel už mě nenapadlo pokračování na toto téma, tak jsem se rozhodla to vyřešit tak, jak to bude níže napsané. Doufám, že mi to odpustíte :) Ještě bych se vám chtěla omluvit za případné chyby a překlepy. Momentálně nemám k dispozici počítač ani noťas, takže to píšu na mobilu.
Tak... už dost kecání a pusť me se do toho. :)

("Babičko? Ell štípni mě." Poslechla mě. "Přeci jen se mi to nezdá!" vykřikla jsem a rozeběhla se k babičce.)

"Ach babi, tolik jsi mi chyběla! " po obličeji mi stékaly krůpěje slz. Nebyl to zármutek, kdo je vyvolal, nýbrž pocit radosti, štěstí a překvapení.
"Ale jak je to možné? Vždyť jsem na vlastní oči viděla jak... " před očima se mi vybavila ona hrozivá noc. "Nevím, sama jsem z toho překvapená. Ale jsem hrozně ráda, že jsem zpět mezi vámi. " usmála se a pevně mě objala.

"Tohle bude zřejmě Ell, že? Ráda tě poznávám. " usmívala se, podávajíc Ell ruku. "Já vás také. "

Od teď už to je změněné. Snad mňa za to nezabijete :(
Tak směle pokračujte ve čtení. :)

"Ale tati, mě ten film nebaví. " řekla jsem znuděným tónem. "A proč pak? " udiveně se na mě podíval. "Já nevím.. je to... takový divný. " pronesla jsem otráveným tónem zvedajíc se z pohovky. "No, tak si chceš pustit něco jiného? " zeptal se mě mezi tím, co vyndával CDéčko.
"Asi ne. Radši půjdu za Jackem na zahradu. "  Vyrazila jsem ke dveřím. "Tak já zatím uvařím večeři, co ty na to? " nabýdl se.
"Fajn. " odvětila jsem s úsměvem.
Když jsem vyšla ven, ofoukl mě příjemně chladný vánek. Zhluboka jsem se nadechla. Vzduch byl cítit vlhkostí. Takové to, když se v létě nadechnete a cítíte, že brzy bude pršet. Miluju to.

Šla jsem k malé boudičce, obehnané klíckou, na které vyselo vodítko a pár hraček. Přebývá tu můj pejsek Jack, ale jen někdy, jsem radši, když je doma.
"Ahoj fešáku. " oslovila jsem ho s úsměvem. "Haf, haf, haf... " začal nadšeně štěkat a vrtět ocasem.
"Copak? Chtěl bys jít ven? "
Rozštěkal se ještě víc, a dokonce začal skákat. "Beru to jako ano. " zasmála jsem se, vzala vodítko a otevřela onu klícku. Jack hned vyběhl ven a začal okolo mě poskakovat. "Tak sedni Jacku! "
Zakňučel, sedl si, ale stále vrtěl ocasem. Dřepla jsem si, abych mu mohla připnout vodítko. Sotva jsem vodítko připla, zase začal skákat. "Ty moje telátko! " smála jsem se, hladíc ho po jeho zlatavé srsti. Zvedla jsem se. On na mě koukal tím svým poťouchlým pohledem, kdy má vyplazený jazyk a svýma malýma uhlíkovýma očima, kouká do těch vašich. Všimli jste si, že vlastně psi, naopak od koček, navazují oční kontakt?
           
         ********************