("Není čas ztrácet čas. Rozdělejte lékárničku, vyndejte desinfekci, obvazy a, " zamyslela jsem se, "je dobrý nápad tam dávat polštářky? Co když se to k tomu přichytí? " zeptala jsem se.)
"Jasně že je dobrý nápad, přece to musíme zakrýt! " okřikla jsem se. "Vyndejte ještě dva polštářky. " řekla jsem jim. Vzala jsem pak ještě jeden a nalila na něj desinfekci na rány. "Ummmm" vydal ze sebe. "Já vím, štípe to, ale musíme to vydesinfikovat. " vysvětlila jsem mu. Přikývl. Ránu jsem důkladně, ale jemně potřela desinfekcí. Pak jsem rozdělala ty dva polštářky a položila je na ránu. Pak jsem to opatrně omotala obvazem. "Fajn, to by bylo. Teď se jdeme porozhlédnout po tom okolí. " řekla jsem Ell. "Dobrá. " přikývla. Tak jsme si znovu vzaly své věci a vyrazily ven. "Oukej, kterým směrem půjdem jako první? " optala jsem se Ell. "Umm. Třeba támhle. " ukázala směrem na pravo. "Fajn. " odvětila jsem a začala se plížit. Dorazili jsme k tak třípatrovému domu. Obešli jsme ho a vešli do zahrady. Na to, co se kolem dělo, to tu vypadalo překrásně. "Ell? " "Ano Ev? " odpověděla otázkou. "Víš jak jsem ti slíbila, že půjdeme hledat tvé rodiče? " "No ano.. " zarazila se. "Počkáme, až se mu uzdraví ta noha a vezmem ho s sebou. Každá ruka se bude hodit. " Lehce mi na to přikývla. Všimla jsem si, že se jí začaly lesknout oči. "Ell já.. " nedořekla jsem to, protože se rozbrečela. Padla na kolena a nechala slzám volný průchod.
Jeho pohled
-----------------------
"Achh... " zasténal jsem. Nohu jsem skoro vůbec necítil. "Hrozně to štípe, ale zároveň to je i hrozně příjemné. Jakoby... Jakoby mě to pohlcovalo. Musím se tomu bránit. Nechci, aby ze mě byla shnilá zrůda. " "Poddej se. Poddej se, uleví se ti, uvidíš. " šeptal hlas v mé hlavě. "Ne! Nikdy! " křikl jsem držíc se za hlavu. "Co se děje? " přiběhla jedna z těch holek. Tohle je Anet ne? "N-Nic. T-To je dobrý. " odpověděl jsem nejistě. "No, dobře. Budu vám věřit. " podezíravě se usmála. "Prosím, říkej mi, Dominik. " řekl jsem jí. "Dobře. Tak tedy, budu ti věřit, Dominiku. " "Co se tu děje? " vyrušil nás postarší pán. "Pane, tohle je Dominik. Evka s Ell na něho narazily, když šly na obhlídku okolí. " "Ony už zase někam šly a ani mi nic neřekly? Co když se jim něco stane? " dořekl a začal očima těkat z jednoho na druhého. "Dědo? Co se děje? " ptala se malá holka. "Ale nic zlatíčko. Jen se tvá sestra rozhodla jít ven a nikomu nic neřekla. " vysvětlil jí.
Pohled Ell a Evky
--------------------------
"H-Halóó? Je tam někdo? " ozvalo se z domu. S Ell jsme se úlekem otočili za hlasem. Z okna na nás koukal nějaký kluk. "A-Ano. " odpověděly jsme obě zároveň. "P-Pojďte nahoru. " řekl nám. Obě jsme koukajíc na sebe přikývly. Když jsme vešly dovnitř, překvapilo nás, že je tu čisto. Po schodech jsme došly až do druhého patra, kde na nás už čekal.
-------------------------
Omlouvám se, že je tato kapitola o něco kratší, ale prostě nějak nejsou nápady a já vás nechtěla nechat dlouho čekat. Takže tak... :) Budu ráda za každý feedback, ať už komentáře či votes. ^^
EliEvka
-------------------------------------
ČTEŠ
Zombie Apokalypsa. Wait...What?
FantasiaZačala Zombie apokalypsa a Evka se postupně seznámí s pár lidmi, kteří jí budou pomáhat a všichni se budou pokoušet přežít. Věříte jí, že to zvládne? Wait... What? Příběh se náhle změní. Ptáte se na co? Jak? A proč? To vám neřeknu, nechte se překvap...
