(Kirk leze po kolmé stěně hory v Yosemitském národním parku a najednou se vedle něj objeví Spock v létajících botách.)
Kirk: Spocku! Čemu vděčím za tu čest?
Spock: Rád sleduji vaše pokroky.
Kirk: Jaká pocta. Z dvanácti set yosemitských kuriozit si vyberete mě.
Kirk: Já nechci lámat rekordy. Lezu, protože mě to baví. Nemluvě o tom hlavním důvodu ke slézání hor.
Spock: A ten zní?
Kirk: Protože tu jsou...
Spock: Je třeba se soustředit. Musíte s horou splynout.
Kirk: Spocku, těší mě váš zájem, ale jestli mě budete dál rozptylovat...
(Kirk se sklouzne a padá ze skály dolů. Spock zachytí Kirka pár centimetrů nad zemí hlavou dolů.)
Spock: Třeba to, že tu jsou, ještě není dostatečný důvod k tomu, abychom je slézali.
Kirk: V této pozici se nedá nesouhlasit.
St. John Talbot: Vítejte v Paradise City má drahá. V metropoli, té takzvané planety galaktického míru. Já jsem St. John Talbot, zástupce Federace na Nimbusu III. Můj okouzlující společník je Klingonský konzul Korrd.
(Korrd vypije obsah poháru až do dna a velmi hlasitě si říhne.)
Caithlin Darová: To bude asi klingonsky... Nazdar.
Sybok: Romulanka... Pozemšťan... Klingon. Považujte se za mé vězně.
St. John Talbot: Vězně? Už takhle jsme vězni na tomhle ničemným kusu šutru.
Scotty: USS Enterprise. Hlášení ze zkušebního letu. Myslím, že tuhletu novou loď musely montovat vopice. Má docela fajn motory, ale půlka dveří se nevotvírá.
Scott: Teďka jsem tu pitomost spravil!
(Uhura svolává pomocí komunikátoru posádku Enterprise.)
Chekov: Neříkej, že jsme se ztratili. Budeme všem pro smích.
Uhura: Nějaký problém, pánové?
Sulu: Jo... Ehm... Je tady... Zuří tu vánice.
(Pavel Chekov fouká do komunikátoru.)
Chekov: Není vidět skoro nic. Nasměrujte nás, prosím, na souřadnice.
Uhura: Mé přístroje hlásí slunečno a jedenadvacet stupňů.
Chekov: Sulu, koukni. Slunce vychází. Je to zázrak.
Uhura: Žádný strach hoši, vaše tajemství je v bezpečí.
(Kirk, Spock a McCoy táboří v lese a sedí u ohně.)
