The Taste of the Pain 1 - Question

Kapitola první

Dnes

Madeleine

Stály jsme s Lucy na letišti JFK. Na tabuli nad přepážkou svítil nápis New York - Miláno odlet 6:30 PM. Obrovské hodiny na druhé stěně ukazovaly čas 6:10 PM a cestující už se začínali řadit u pultu. Lucy mě sevřela v medvědím obětí. "Já tě tam nepustím!" zahuhlala mi do do vlasů. Je o pár centimetrů vyšší než já. "Ale jo, pustíš," řekla jsem přiškrceně. Má opravdu sílu... "Luce?" řekla jsem. "Hm..." "Nemůžu dýchat..." poznamenala jsem. "Ježiš promiň!" uskočila ode mě a hned mi začala rovnat oblečení "Nevím, jak to tady bez tebe přežiju..." řekla ustaraně a odhrnula si z obličeje pramen svých blonďatých, dokonale natočených vlasů. Povzbudivě jsem se na ni usmála "Uplně normálně. Uvidíš, ža až se Masonovi udělá líp, ani si na mě nevzpomeneš." Lucy se na mě zamračila "Jak ani nevzpomenu? To si piš, že vzpomenu! Musíš mi psát, často," přikázala mi. Musela jsem se pousmát. To je prostě moje Lucy, bere všecko tak dramaticky... Dokonce mě včera donutila jít na rozlučkovou párty. Fuj... Ještě teď je mi šoufl, když si vzpomenu, kolik jsme toho vypili. A to budu pryč jen měsíc. Nedokážu si představit, co by dělala kdybych odjížděla natrvalo. Pravděpodobně by si koupila letenku a letěla by se mnou. No naštěstí to v nejbližší době nehrozí.
Podívala jsem se na frontu u přepážky, která se už začala pohybovat. "Jasně, že budu psát. Každej den," řekla jsem a pak jsem se zamyslela "No možná obden, to podle toho jaká tam bude společnost..." mrkla jsem na ni s úsměvem. Úsměv mi oplatila a pak mě znovu objala. "Tak už běž. Než si to rozmyslím a donutím tě tady zůstat..." řekla mi s lítostí v jejích čistě zelených očích. "Měj se," rozloučila jsem se a vykročila jsem k frontě, která mezi tím skoro zmizela. Ještě jsem se na ni otočila a křikla "A pozdravuj Masona!" Při zmíňce jejího miláčka se jí rozsvítily oči. "Budu!" A pak už jsem odevzdala letenku ke kontrole a nastoupila jsem do letadla.

Lucinda
Dívala jsem se za ní, jak předává letenku kontrole a pak už její temně hnědé vlasy zmizely v tubusu. A teď už ji uvidím až za měsíc.
Maddy mi o tomhle výletě pověděla asi před týdnem. Řekla mi, že jde vpodstatě o dovolenou pro jednu osobu, tudíž Maddy, kde bude měsíc v Itálii poblíž nějakého zimního střediska - mám pocit, že říkala něco o Bormiu, ale jistá si tím nejsem - kde bude lyžovat a snowboardovat. Prostě a jednoduše má přežít měsíc mluvit hlavně Italsky. Myslím si, že s tím nebude mít problém. Její italština je skoro plynulá, narozdíl od té mojí. A jelikož svou nejlepší kámošku neuvidím pro mě věčnost, rozhodla jsem se, že uspořádáme rozlučkovou párty, na kterou nikdy nezapomene. A myslím, že mise byla splněna. Byla to skvělá párty. Tančili jsme a pili jsme. Hodně. Začalo to pivem. Pak přišel Mason s Tequilou. Jako dalsí se přidal Jacob a jeho šesti člená parta s rumem. A zakončili jsme to šedesáti želé panákama, které přinesla Cath Youngová. Já a Maddy jsme toho měli stejně, to je jedno pivo, dva panáky Tequily, tři velký rumy a šest extra silných želé panáků. Dopadlo to tak, že jsem ještě ve dvě spala a málem jsem nestihla odvézt Maddy na letiště. Podle jejího výrazu jsem poznala, že nejsem jediná, co má pocit, že se jí rozkočí hlava. Ale pořád jsme na tom líp než Mason. Ten musel svůj prvotní plán jet se mnou vyprovodit Maddy na letiště vzdát, když zjistil, že neni schopný přestat zvracet ani na pět minut.

Mason
Asi před hodinou jsem konečně přestal zvracet. Už jsem se osprchoval, vyčistil zuby i převlékl. Teď jsem radši zalezlý v pokoji. Máma je na mě pěkně naštvaná. Tentokrát se jí ale nedivím. Samozřejmě, že není tak najvní, aby si mylela, že její sedmnáctiletý syn ještě neochutnal alkohol, ale vzhledem k tomu, že jsem se vrátil ve čtyři ráno, do tří odpoledne jsem spal a do sedmi večer zvaracel... To člověku dokáže zkazit den. No myslím, že Maddy má štěstí, že z té pařby odešly s Lucy ve dvě a nezůstaly tam s náma ostatníma. Protože letět v tom stavu, v kterém jsem byl doteď já, do Milána a pak jet ještě taxíkem, to by asi nebylo úplně ideální... Dnes se tu pro mě s Lucy stavily, ale když viděly v jakém jsem stavu, radši zase rychle odjely. Maddy se se mnou ještě jednou rozloučla, prý 'Nejsem si jistá, jestli si včerejšek pamatuješ, tak se loučím ještě jednou...' a Lucy mi slíbila, že se tady staví, až se vrátí. Cesta z letiště do Morristown trvá asi hodinu a dvacet minut, Maddy vzlétala v 6:30. Teď je osm a Lucy právě přijela. Slyším ji jak dole přenlouvá mamku, aby ji za mnou pustila "Ale paní Harperová, já se jen chci podívat, jestli už je vpořádku. A moc se omlouvám, že jsem ho tam nechala, už se to nikdy nestane..." Máma jí ale odpovídá "Ale já vím Lucy. Tady nejde o to, že bych byla naštvaná na tebe. Ale Mason už je skoro dospělý, jak je možné, že ty máš dost rozumu, abys věděla, kdy máš přestat pít a on ne?" Lucy se směje "To já nevím... Ale ujišťuji vás, že se to už nebude opakovat." Máma rezignovaně vydechne. To je znamení, že už nebude odporovat. To je moje Luce, vždycky ví co říct... "Tak utíkej, ale jen na chvilku. Chci ho aspoň trochu potrestat..." říká máma a já už slyším jak Lucy běží nahoru. "Díky, paní Harperová," poděkovala Lucy a už se vřítila do mého pokoje a rovnou do mé rozevřené náruče. "Ahoj, zlato," zašeptal jsem jí do vlasů. "Ahoj," řekla a dala mi pusu na tvář. "Tak co? Jak ti je?" zeptala se mě s úsměvem. "Už dobře," oplatil jsem jí úsměv "Ale ještě před hodinou jsem myslel, že snad umřu..." Její úsměv se ještě rozšířil. "Co je na tom směšnýho?" zeptal jsem se naoko rozzlobeně. "Nic. Já jen, že seš děsně roztomilej." Nechápavě jsem se na ni podíval "Jako kdy?" Rozpustile se na mě usmála "No když se nějakou dobu nevidíme a ty seš pak rád, že jsem přišla." Hravě jsem se na ni podíval a začal se k ní přibližovat "Ale to jsem přece vždycky..." řekl jsem a vzal jsem ji do náručí. Dala mi ruce okolo krku a něžně se na mě usmála "Vždyď já vím..." Skonil jsem se k polibku když vtom se její obličej zkroutil v znechuceném výrazu. "Co je? Vždyď jsem si vyčistil zuby...." podíval jsem se na ni nechápavě. Omluvně se na mě zašklebila "Asi málo... Promiň, ale tohle je fakt nechutný," a odtáhla se ode mě. Hodil jsem po ní zklamaný výraz. Jen se zasmála a řekla "Asi už půjdu, ať nemá tvoje máma řeči... Hezky se vyspi a pořádně si čisti zuby..." pohrozila mi ukazováčkem. Zasmál jsem se tomu gestu "Ano, mami!" zakřenil jsem se. Rozcuchala mi valsy "Dobrou noc, zlatíčko," a dala mi pusu na tvář. Poladil jsem ji po zádech "Dobrou, Luce"

Slova autora:

Ahoj všichni!!! Takže tohle je moje první kapitola mého prvního příběhu. Nahoře v médiích máte Lucindu/Lucy/Luce[Lůs], kterou za mé odborné asistence nakreslila jedna z mých nejlepších kamarádek, která je zároveň moje beta. A já ti strašně moc děkuju Aničko.... Jinak vy ostatní: moc vám děkuji, že jste se rozhodli tohle číst :3 Prosím pište, co si o tom myslíte a hlasujte a hlavně čtěte dál!!! :D
Vaše Bája❤