Minulost mě opět dostihla.

Unexpected Coming

„Naser si..Franku." sykl jedovatě, jen co na něj dolehlo uvědomění toho, že jsem ho uhodil. Hádám, že to nečekal. Vytřeštěně jsem na něj zíral, zlobil se na něj ale zároveň té facky litoval. Proč jsem to sakra vůbec udělal? Nechtěl jsem právě tuhle situaci tak pár let nazpět? Nechtěl jsem cítit Gerardovy rty na těch svých, právě tak, jak to před okamžikem udělal? Chtěl. Zatraceně chtěl.

Muž přede mnou se v rychlosti zvedl, hodil po mě jeden že svých nasraných pohledů, které jsem již velmi dlouho nezažil, a ve vzteku kopl do gauče před ním, načež se rázně rozešel ke dveřím.

Avšak moje ruka, jako by jednala sama za sebe, ho zadržela. A v ten moment jsem mohl  jasně vidět ty hrozné kruhy pod jeho očima, které ještě zvýrazňoval tmavě rudými stíny.

Co se to tu ksakru děje?!

„Z-zhubnul jsi..ne?" vyslovila má ústa automaticky. Ovšem nemýlila se, mé oči to potvrdili. V místnosti nastalo ticho. Přes Gerardův obličej proběhl stín nepochopení a zmatení.
„..nemyslím." odvětil jednoduše, vysmekl se mi ze sevření a já mohl slyšet jen prasknutí hlavních dveří.

Tohle je..divný.

Dobrých deser minut jsem stál namístě jak ukotvený. Hlavou se mi míchaly nostalgické vzpomínky, iracionální předtuchy, v prvé řadě ovšem obavy. Obavy o Gerarda. Nesmím dopustit aby do toho spadl znovu. Prostě nesmíš Franku!

Gerard se změnil, a nejen po duševní stránce. Jeho nálady se čím dal tím více podobaly těm starým. Ta nesnášenlivost vůči všemu okolo.

"Hej Franku hádej co! To netipneš.." Rozjařené oči člověka, který překonal už mnoho ve svém životě, mě držely naživu. Tak moc jsem mu přál jen to nejlepší.
"Uhm,.. Nevím, Gee. Ale určitě to nemude banalita, vidím to na tobě, kočičáku." úšklebek protnul mou tvář v očekávání.
"Budeme se s Liz brát!"

Budeme se s Liz brát..
Budeme se brát..
S Liz...

Hrom do mě uhodil a před očima se mi vystřídaly snad všechny škály odstínů černé. Div jsem neomdlel.
Prosím. Že to není pravda. Nemůže.

Tehdy jsem se vzdal kompletně všeho. Všeho vůči němu. Ani za mák netušil, co vsechno se skrývalo pod slupkou mého srdce. Sebemenší tušení. Absolutní ne. Rezignace. Sebemenší ždibíček mých citů se neprodral nahoru na povrch, vše proto, aby byl šťastný. Emočně ustálený. Bez důvodu k odchodu.

... A ON SI TO TEĎ SEM DOPRDELE NAPOCHODUJE, JEN TAK, A DOVOLUJE SI ROZDRTIT MOJÍ KŘEHKOU AURU VŮČI NĚMU KTEROU SI POZINKOVÁVÁM ASI 6 LET?!!

... Gerarde Wayi, nepřej si mně.