Za školní branou

Za školní branou IX.- Budoucnost

Vyděšeně jsem vzlétla.
"Snad se ne-" řekla jsem, zatímco jsem si prohlížela své ruce. Žádný rozdíl oproti dřívějšku jsem neviděla.
"Ne co?" nechápal Seb.
"Nezhmotňuji? To není možné," vydechla jsem.
"Ale-"
"Ale co?" skočila jsem mu do řeči.
"Nebylo by to super? Žila bys u nás!"
"To víš že jo, najednou nakráčím k vám a oznámím tvým rodičům, že u vás budu bydlet," řekla jsem ironicky. "Úplně cizí holka se nastěhuje k nim domů. Byli by nadšení."
Seb mlčel.
"Promiň," omluvila jsem se, ani jsem nevěděla proč. Přišla jsem si strašně... Nervózní? Vystrašená?
"Nemáš se za co omlouvat, jsem blbec," usmál se. "Máš asi pravdu. Každopádně létáš, takže..."
"To je pravda," zamyslela jsem se. Kdybych se zhmotnila, nemohla už bych létat! I tak mě to ale moc neuklidnilo. 

"Už budu muset jít," oznámil mi Seb, když se setmělo. 
"Tak jo," pozvedla jsem koutek úst, ale i tak mi moc do smíchu nebylo. Celou dobu jsme si se Sebem povídali o mém případném 'vrácení do života'. Jeho názor je, že by byl rád, protože by se se mnou mohl normálně bavit, kamarádit se a ostatní by mě viděli...
No jo, ale co škola? Kde bych bydlela? Co by se mnou bylo? To by nebylo nikomu divné, že se jen tak objevila cizí holka? Jak by se to vysvětlovalo? Nemohla bych jim jen tak říct, že jsem byla padesát let duch a najednou jsem zpátky člověk... I když by to bylo hezké, prostě by to nešlo.
"Viktorie?" vyrušil mě z mého myšlení Seb. 
"Eh- Co? Promiň," koukla jsem se do země. "Trochu jsem se zamyslela."
Trochu? Trochu hodně. Myslím to vážně, co by se dělo? Bylo by to sice super zase moct i jinam než pozemky školy, poznávat svět, učit se, zjistit, jaké to teď je ve světě. Ale je tu také plno problémů s tím spojené...
"Viky!" zasmál se. "Ty mě vůbec neposloucháš."
"Promiň," omluvila jsem se znovu.
A on se diví? Mít můj problém, taky by moc neposlouchal. Je už tak divné, že jsem duch. A ještě divnější by bylo, kdybych najednou byla člověk. Bylo by mi pořád patnáct a byla bych stejně stará jako Seb? Doufám, že bych se nezměnila ve starou babičku... Nebylo by to ono. Jsem už zvyklá být patnáctiletá...
"Viky!" Seb mi zamával před očima a pak luskl.
"Promiň," zasmála jsem se a teď už vážně dávala pozor na to, co mi říká.
"To je v pohodě..." uculil se. "Ale už budu muset jít a mám na tebe jeden dotaz. Poslouchej, protože po čtvrté už to opakovat nebudu."
"Poslouchám," ušklíbla jsem se.
"Zatancuješ si se mnou?"
Zadrhla jsem se.
"Cože?"
"Po čtvrté už to opa-"
"Ale ne, já tě slyšela," vysvětlila jsem. "Ale je blbost, abych s tebou tancovala. Nikdo mě nevidí, byl bys za blázna, nemůžeme se držet..." počítala jsem problémy na prstech.
"Technika tu zůstane až do dalšího dne... A s tím držením se to vymyslí," pousmál se.
"Ale," začala jsem, jenže Seb mě přerušil.
"Prosím Viky," podíval se mi do očí.
"Já- já..." najednou jsem nemohla mluvit. Sklopila jsem pohled zpátky na zem. "Nejsem Viky."
Seb se rozesmál: "Ale o to tu teď nejde, neodcházej od tématu."
"Nevím..." řekla jsem neurčitě. "Jak to chceš udělat s tou technikou?"
"Zůstanu tu a něco vymyslíme," usmál se.
"Zůstaneš?" zeptala jsem se nedůvěřivě. "Ale vždyť se tu zamy-... Sebe!" pochopila jsem.
"Další den je škola!" zasmál se. "Vymluvím se, že mě tu zamkli."
"Není to správné," zamračila jsem se. Všechny mé pohledy stále patřily zemi. "Možná bys z toho měl problémy... A pak by tě nepustili na střední..." moje myšlenkové pochody se nezastavovaly. 
"No právě," Seb pozvedl obočí.
"Sebastiane!" vykřikla jsem a on se začal smát. "Žádné takové, hezky si jdi na gympl," ušklíbla jsem se. "Donekonečna bys tu stejně nemohl být." 
"Mám plán!" vykřikl najednou. 
Podívala jsem se na něj. Vypadal, jako by se mu najednou rozsvítilo.
"Půjdu na pedagogiku!" ušklíbl se. 
"Ty chceš být učitelem?" nedocházelo mi, co tím jako myslí. Proč se najednou místo o diskotéce nebo škole baví o pedagogice? 
"No mohl bych tu učit," pozvedl jedno obočí. Vypadal docela vtipně. 
Chvíli mi trvalo, než mi došlo, proč by tu měl učit. To, že to je kvůli mně, mě napadlo až po nějaké chvíli.
"Blik?" zasmál se. 
"A to tě jako nenapadlo, že ty budeš stárnout a já ne?" řekla jsem maličko nabroušeně, ale hned se mu zase omluvila. "Nevím, co to se mnou je. Mám nejspíše strach..."
"Z čeho?" 
"Ani nevím," pousmála jsem se, ale do smíchu mi vůbec nebylo. "Z toho, že nevím, co mě čeká, víš? Kdybych se zhmotnila... Jen tak, třeba uprostřed chodby..." řekla jsem mu všechno, co jsem měla na srdci, co mě tížilo. 
"Chápu tě," usmál se. "Přiznávám, že teď už to vidím taky jinak."
Usmála jsem se a Sebovi zazvonil mobil. Chvíli s někým mluvil a pak to položil. 
"Budu muset končit. Ta diskotéka... Je příští týden v úterý," usmál se. "Počítám s tebou."

To se mnou opravdu chce tancovat? Stojím mu za problémy? probíhalo mi neustále hlavou. Ať už jsem zbytek týdne létala nebo byla se Sebem, neustále jsem přemýšlela o té diskotéce. 
"Halo! Jsi tady?" zašeptal Seb směrem na chodbu vedoucí k tělocvičně.
"Jo," zasmála jsem se. "Vzduch čistý." 
Přišel a posadil se vedle mě. 
"Stýskalo se mi," ušklíbl se a koukl mi do očí. Pousmála jsem se. Za ten týden už to udělal tolikrát, že mi to ani nepřišlo zvláštní. "On je dneska pátek," řekl, jako by ho to trklo až teď.
"Ne, víš? Dneska je pondělí," ušklíbla jsem se. 
"Kéž by," zasmál se a po chvíli ticha dodal: "Vidíš co děláš? Vždyť já se těším do školy!" 
Oba jsme se smáli, ale jen tak decentně, aby se to po té prázdné chodbě nerozléhalo. 
"Už v úterý je diskotéka. A pak jarní prázdniny," usmála jsem se smutně.
"Budu tu za tebou chodit," nabídl. "Ale o víkendu jedeme na oslavu narozenin, z toho se nevyvlíknu."
"To je v povodě, já to zvládnu," mávla jsem rukou. "Těšíš se na diskotéku?" 
"Těším," odpověděl. "Ty? I přes to, že tě nikdo neuvidí?"
Chvíli jsem mlčela a koukala do země. V živé paměti se mi objevil obraz ohně okolo mně. 
"Viktorie?"
"Hm?" 
"Ty se netěšíš, že?" 
"Těším!" okamžitě jsem zareagovala. "Jen... Já jsem na diskotéce... Já jsem na diskotéce umřela." 

************************************************************

Byla bych ráda za každý feedback- votes, komentáře, cokoliv. Chtěla bych vědět, co mám podle vás zlepšit, jestli se vám to líbí, co se vám na tom líbí / nelíbí a tak dále. ^-^