'Fajn. No tyvole. Snad je to jen sen. Jo, určitě je to sen, za chvíli to přejde. Ne!? Fajn no! Vlastně ne. Prosím. Moc prosím. Oukej, ale už bych s tím vážně měla něco dělat' tak jsem na táhla ruku a našla poslepu mobil, který neustále zvonil. Poté jsem otevřela oči, zastavila budík a prolézala sociální sítě.
Vyšla jsem ze stanu a uviděla potok, do kterého skočil můj kamarád a za chvíli mě tam někdo shodil taky.
Do teď netuším, kdo to byl, ale to je jedno, protože jsem právě byla v neovladatelně rychlém proudu řeky a nešlo mi zastavit. Kamarád, který byl v potoce dřív než já, se taky nedokázal zastavit a nebezpečně rychle se říťil k velkému špičatému kameni. Narazil.
Tento náraz doprovázel hlasité křupnutí jeho žeber. Taky se bouchl do hlavy. Já stála jako zařazena i přes to, že jsem se před chvílí nemohla vyprostit ze silného proudu.
Začalo pršet. Koukla jsem se na nebe a uviděla blesky. Byly opravdu krásné. Sklopila jsem tvář zpět ke kameni, kde teď nikdo nebyl. Vlastně nikde nikdo nebyl.
Proto jsem vylezla zpět na pevnou zem, abych někoho našla. Všude byl les. Páni, nikdy jsem si toho nevšimla..ale co doháje je tohle? Slyšela jsem v dáli píseň, která se zpívá španělsky, ale zpěváci Španělé nejsou a říkají tam náhodná slova. Salsa, tequla, pivo prosím díky! (Videjko nahoře ^•^ )Od kud se to ozývá? Slyším to blíž a blíž a stále hlasitěji..
"Néé! Nechci" řekla jsem po té, co jsem se opravdu probudila. Šla jsem rovnou do koupelny. Vydala jsem si rovnátka 'tyvado, nesnáším ten zvuk' zaznělo mi v hlavě.
Nicméně jsem ráno už neprotestovala a razila vstříc svému osudu ve škole. Jediným důvodem neprotestování bylo, že byl poslední den školního roku a já tak slavnostně ukončila základní školu.
Bohužel pro mě vysvědčení moc slavnostně nevypadalo. Měla jsem hodně dvojek a dvě trojky. Jednu z chemie a další z fyziky.
Jako malá jsem si vždycky myslela, že v devítce mi bude patřit svět a budu mít všechno na háku, škoda jen, že realita je někde úplně jinde.
Snažíte se mít co nejlepší známky za celý svůj dosavadní krátký život, aby jste měli nějaké ty body navíc k přijímacím zkouškám, na které se taky musíte učit.
Jenomže jsem to já, takže i tak jsem se skoro vůbec nesnažila a na pololetí jsem měla tři trojky. Na přijímačky jsem to taky nějak nehrotila a dostala jsem se všude, kam jsem se hlásila.
Naštěstí. A taky naštěstí mě rodiče neukamenují za každou špatnou známku, kterou přinesu.
To mám na nich fakt ráda. Ale co nesnáším je to, jak se hádají. Už to snáším fakt dlouho a kolikrát jsem chtěla utéct z domu nebo jít někam pro pomoc. Ale dobrý, zatím dobrý.
Celá třída se dohodla, že někam půjde. Nevím kam a je mi to jedno, protože já přesně vím co budu dělat a nehodlám se rušit nějakou akcičkou co chystá moje třída.
