Ledové tajemství

Pravda vychází najevo

Laura

Pomalu otevřu oči. Kouknu se kolem sebe. Všichni na mě civí.

„Co se stalo?" stačím ještě říct, než mě popadne něčí ruka a obejme mě.

Byl to Jack.

„Ty žiješ".

„No jasně, proč bych neměla?" otáži se zmateně.

„Jack tě pravděpodobně zachránil." ozve se Zajíc.

„Ale jak?"

„No došlo mi, že když jsme se dokázali spojit v útočné kouzlo vědomě, tak bychom se taky mohli spojit v jakési obrané kouzlo nevědomky. No a vyšlo to. Jsem rád, že jsi se probrala. Vypadala jsi jako kdybys...no...prostě...".

„Chápu, vím co chceš říct. Díky!"usměji se a pokusím se posadit.

„Je to v loji, že? Sandy je pryč, přišli jsme o dalšího strážce. Stín vyhrává a děti přestávají věřit. Zlé sny mají velkou moc. Co budeme dělat?" zeptám se party.

„Počkej, cože? O dalšího strážce? Kdo byl před Sandym? Pokud vím, tak byli vždy strážci jen čtyři." zarazil se Jack.

„A sakra" syknu a otočím se na něj.

„No pravda je taková, že jich bylo pět. Ještě dřív, než jsi se objevil." řeknu vyhýbavě.

„A kdo to byl?" řekne chtivě.

„Myslím, že to oba moc dobře víme, že Jacku?" opáčím.

„Ty? Ale jak, co ,proč ?" zakoktá se.

„Myslíš, že kdybych nebyla strážce, tak tu jsem? Myslíš, že kdybych nebyla tak důležitá, že bych tu teď stála? Slyšel jsi někdy o víle přání Jacku? O té bájné postavě s mocí plnit přání a zajišťovat šťastný osud? Je jich plná knihovna Jacku. Stín už zase útočí. Je mou povinností, i když už se neuvádím jako žijící osoba se proti němu postavit." vysvětlím mu a odvrátím zrak.

Nic na to neříká, jen hledí na má záda.

„Myslím, že mám nápad" ozve se do ticha Zajíc.

Všichni se na něj tázavě otočí.

„Zítra jsou Velikonoce. Nabarvíme a schováme vajíčka a zachráníme děti." svěří se nám se svým plánem.

„To je super nápad, jdeme"zavelí Sever.

„Promiň kámo ,ale ke mně půjdeme mojí cestou." řekne a už vytváří otvor v zemi kam se všichni propadneme.