Ledové tajemství

Velice chytrý plán,jméno a napadení

Dívka

Uvidím záblesk a otevře se portál.

„Severe už jsou tady" oznámím a klidím se z cesty. Jack vyleze z pytle.

„Páni" to je jediné slovo na které se zmůže. Rozhlíží se kolem.

„Jak se ti cestovalo ?" otáže se ho Sever.

„No jak asi, když tě někdo přepadne v noci na ulici, nacpe tě do pytle a odvleče tě bez udání důvodu neznámo kam ?" opáčím s ironickým přízvukem.

Jack se na mě podívá, pak na Severa a zase na mě. Stojíme tam a díváme se jeden druhému do očí. Pak tedy oznámí, že asi nějak tak jak jsem to popsala. Sever se jen usměje.

„To je dobře, to jsem navrhoval já." pochlubí se.

„A nyní začneme s obřadem" řekne a začne vyhrávat hudba. No prostě všude je šílený kravál. „Jacku Froste přísahej, že..." začne.

"Počkat, co to je? O co se snažíte ? "zeptá se zmateně.

„Jsem zlobivec?" zeptá se s poťouchlým výrazem.

„Jestli jsi na seznamu? Celý ho vedeš!"opáčí Sever.

„No mohl by jsi mu to konečně alespoň přiblížit Severe." poznamenám a když se k tomu nemá začnu tedy já.

„Byl jsi vybrán za strážce Jacku. Tohle je obřad." vypovím mu.

„Ale co když strážce být nechci. Kvůli tomu, že jste mě vybrali se nestanu strážcem. Vemte někoho jiného." ukončí to.

„Ale mi tě nevybrali, to Měsíc." konečně promluví Sever.

„Cože to? Měsíc? Už 300 let na něj mluvím, aby mi řekl, co tu dělám a teď tohle" řekne zničeně. „Jacku, Lauro na slovo prosím." zavolá Sever. Vydáme se za ním.

„Počkej, už tolikrát jsem se sem snažil vloupat. Nech mě si to tu prohlédnout." řekne a rozletí se do všech stran.

„Cože jsi se?" zeptám se se zděšením.

„Neboj, Yettiové mě sem nepustili. Jé ahoj Carle."

Bože, to je ale tupec. Sever nás zavede do své kanceláře. Jacka přimáčkne na dveře a spustí salvu otázek.

„Co jsi zač Jacku Froste? Co je tvá podstata?"

Na Jackovi je vidět, že absolutně nechápe. Sever mu podal malou dřevěnou figurku dítěte. „Co myslíš ,že je má podstata. Co je tam? Co vidíš?"

„Vidím dítě, co má vykulené oči" začne.

„Přesně. Velké oči úžasu, které vždy vidím, když dítě spatří vánoční stromek s dárky. To je má podstata. Co je ta tvá ?" zeptá se.

„Já to nevím" odpoví smutně. „A kdo je vlastně ona a co tu dělá?" ukáže na mě. Sever se na něj dívá, pak se otočí na mě a pokyne mi.

„Jsem Laura White a..a...a...em prostě jsem tady něco jako pomocná ruka. To ti bude muset zatím stačit."

Když chce něco namítnout, umlčím ho rukou a propluji skrz dveře. Tam narazím na Zajíce. Vtrhne dovnitř a něco řve, pak se vyřítí ven přímo skrze mě někam pryč.

„Co se stalo? Vypadal jako kdyby ho někdo zapálil" podotknu a když vidím kamenné tváře dvou vevnitř, začnu být nesvá.

„Někdo napadl víly" řekne Sever a vyhrne se ven.

„Připravte se všichni na let" zavelí a tahá své sáně.

„I ty Zajdo" zadívá se na něj." Ale proč ona může jet samostatně? To není fér" zamračí se a ukazuje na mě.

„Ona se drží při nás, ale ty jsi někde v dírách zalezlej bůhvíkde a Stín tu pořád je" vysvětluje mu Sever.

„Jo a pořád tu taky byl" poznamenám jedovatě. „Prostě jedeš s nima, smiř se s tím" vyjedu na Zajíce. „Dobře, tak jedem nebo co?" zasáhne Jack.