Ledové tajemství

Osud dívky je zpečetěn.A nebo ne?

Bránící- se dívka

Pomalu se probouzím. Bolí mě šíleně hlava. Poslední co si pamatuji je to, že jsem zahlédla Stína a dál nevím. Chci si promnout oči a s hrůzou zjistím něco strašného. Moje ruce, nohy prostě vše je průhledné. Sedím v jakési kleci uvězněná v temné místnosti. Není skoro nic vidět jen další klece. Slyším mírný šramot. Někde pode mnou klapnou dveře.

„Doufám že jsi si už zvykla na tvůj nový domov. Pokud ne měla by jsi co nejdříve začít. Budeš tu trávit hodně času. Vlastně tu budeš už navždy." řekl velmi známý hlas.

„Stíne, jak jsi to mohl udělat ! Nesmíš mě tu věznit. Strážce prostě nesmíš, nemůžeš." křiknu dolů.

„Myslíš ? Právě se mi to povedlo. Nevím jak tobě, ale mě se líbí že tu sedíš, bezbranná. Třeba už nechci být jediný, na koho nikdo nevěří. Chci mít společnost. Podívej se na tahle světélka. Každé označuje jedno dítě které ještě pořád věří na splněné přání. A pozor, co to bylo ? Že by už nevěřili ? Vidíš jak rychle zhasínají ? Jen pět dětí ještě věří. A už jen tři. A dva. A poslední věří. A hele už to bude. NIKDO !".

V tu chvíli jsem cítila strašnou bolest. Už na mě nikdo nevěří. Jsem odepsaná. Ale ostatní strážci to vidí a vědí co se děje. Zabrání mu v tom.

„Navždy tu nebudu, doufám, že jsi si tu hodinu se mnou užil, ale já už něco důležitého mám, takže se měj." křiknu a projdu jako duch skrz mříže.

Začnu ale padat a nemám svá křídla. Váhavě vyšlu kouzlo pod sebe a vytvořím si plošinku. Stín už mě mezitím nahání. Otočím se, vystřelím, ale nic. Ani se ho to nedotkne. Asi se duchový efekt přenesl i na kouzla. Super, nemůžu je využít na černou magii. Proletím rychlostí blesku východem, zapečetím ho a mizím v dálce. Neohlížím se, letím co nejdál. Zastavím se až v lese, kde si vyrobím menší domeček a tam přečkám tyto zlé doby a naučím se ovládat nehmotná kouzla,protože teď jsem k ničemu.