Ledové tajemství

Malý roztomilí králíček a budování armády

Laura

Společnými silami jsme Jackovu hůl spojili. Ihned s ní vylétl nad průrvu a já se Zubínkou za ním. Vím kam nejspíše jde. Zpět propustit Zubínky. Když už jsme u postele, udělá něco nečekaného. „Můžu tam jít?" zeptá se mě.

S otevřenou pusou na něj hledím. Poprvé se mě zeptal na povolení.

„No..ehm..no..jasně proč ne",koktavě mu odpovím a vyrazím za ním.

„Tak pojďte ven" křikne do prostoru a otevře klec.

Zubínky se ale drží u zdi a odmítají se hnout. Ukazují někam za nás. Jack se otočí na mě, já dozadu a spatřím glóbus. Světýlka zhasínají.

„Takže vy jste se odvážili sem přijít znova jo?" ozve se ze stínu Stín.

„Co se děje?" zeptá se Jack.

„Zničil jsi Velikonoce Jacku. Děti přestávají věřit" říká posměšně Stín.

„Vidíš? Už jen pět" řekne a zašlápne dvě světýlka.

„A už jen tři. A dvá. A jeden" luskne prsty v domnění, že i poslední světlo zhasne, ale ono pořád nic. „Jamie" vykřikneme s Jackem zároveň.

Ženeme se jako o závod k Jamiemu domů.

„Myslíš, že to stihneme?" zeptám se Jacka.

„No, myslím že nemáme na výběr. Budeme to muset stihnout"

Prudce zabrzdíme před jeho oknem.

„Běž ty, tebe nevidí."

„Ale já právě myslel..."

„Nemysli a běž. No tak, jdi už."

Vydá se k jeho oknu. Spustí se hlavou dolu. Nakouknu přes parapet.

„Vím, že existuješ. Viděl jsem tě. Dej mi alespoň nějaký znamení, alespoň malý. Prosím" mluví ke svému plyšovému králíkovi Jamie.

"Pssst...udělej něco ne? To je tvoje šance." šeptnu Jackovi.

Pokrčí rameny a nechápavě se na mě zahledí.

„Já to věděl" řekne Jamie a upustí králíka na zem.

Kolem začne mrznout. Mrzne i okno. Jackovi oči se rozzáří. Začne kreslit vejce na okno. Jamie to pozoruje s údivem. Pak se vrhne na králíka. Následuje něco,c o jsem nečekala. Obraz se zhmotní a ledově modrý králík běhá po pokoji. Začne v něm sněžit. Vločka dopadne Jamiemu na nos a vytvoří modré jiskřičky.

„Jack Frost!" řekne pomalu.

„Cože to řekl?" vyhrkne Jack.

„Jack Frost" zopakuje Jamie a oči se mu rozšíří.

„Ty...ty mě slyšíš?"

Přikývne.

„A...a vidíš?"

Znova přikývne. Jack se radostně rozkřičí na všechny strany. Vejdu oknem tam a chvilku přemýšlím, jestli mu nehráblo.

„On mě vidí! Chápeš to Lauro?" křičí na mě.

Zůstanu stát s otevřenou pusou.

„To je víla přání Laura?" zeptá se Jamie.

Otočí se na mě.

„No jsem, proč?"

„Proč jste přišli?"

„Hrozí ti nebezpečí a zároveň potřebujeme tvou pomoc." vysvětlím mu.

„A ty jsi Jack Frost. Udělal jsi v mém pokoji sníh?!"

„Jo!"

„Takže existuješ? Ty a ostatní?"

„Jo, jsme skuteční"

„Takže jsem se nezbláznil?"

„Ne!"

„Jamie, s kým to tam nahoře mluvíš" zeptala se z přízemí jeho mamka.

Nejistě na nás pohlédl. Pokynuli jsme mu, ať to klidně řekne.

„É..s Jackem Frostem a Laurou White."

„Tak to jo" odpoví a zasměje se.

„Jacku, strážci jsou tady." oznámím mu.

„Běž se obléct" řekne mu a následuje mě.

„Co tu hledáte?" zeptá se nás Sever.

„To samé co vy. Jamie je tady." ukáže na dveře ze kterých vyběhne Jamie.

„Počkat, kde je Zajíc?" zarazím se.

„Ztráta Velikonoc nás hodně oslabila. A Zajdu ze všech nejvíce." oznámí Sever a ukáže do saní.

Odtamtud vyleze malý zajíček. Jen těžko se mi zadržuje smích.

„Tohle že je velikonoční Zajíc?" zeptá se zaraženě Jamie.

„Potřebujeme tvé kamarády. Jdeš doufám s námi?" zeptám se ho.

„Nerad ruším, ale sáně se rozbily." vloží se do toho Santa.

„Nevadí, více než jeden z nás má křídla." odpovím mu a ukážu na víka od popelnic.

„Ostatní jedou po ledu" řeknu a usměju se.

„Letíme"

Vyrazili jsme k Jamiemu kamarádovi. Jack mu zasněžil pokoj.

„Jamie na čem to tam dole stojíš?" zeptá se ho zaraženě.

„Na Jacku Frostovi přece" odpoví mu a i on může vidět Jacka.

Já se vydám k Malině. Lehce jí vzbudím, ale nevidí mě. Znám naštěstí její přání. Vyčaruji vedle ní jednorožce. Ten se jí dotkne, zajiskří a vidí mě. Představím se jí a spolu vyběhneme oknem za ostatními. Takto to pokračuje, až máme všechny jeho kamarády a všichni všechny vidí.

„Ale, ale, kdopak to tu je?"

Stín přišel a za ním kopa Běsů.

„Jacku, já mám strach" oznámí mu Jamie.