Ledové tajemství

Lauřina pravda a veliká bitva

Jack

„Jacku, já mám strach." řekne mi Jamie.

Vzpomenu si na svou sestru a na to jak jsem jí zachránil.

„Neboj se, proměníme to všechno na hru ano?"

Udělám velkou sněhovou kouli a mrštím jí na Stína. Trefím se přesně do obličeje. Děti se začnou smát a Santovi s Laurou taky mírně cukají koutky.

„Za to zaplatíte!" rozkřikne se Stín.

„Nebojte se, my vás ochráníme" řekne všem dětem na uklidněnou Laura.

„Hm a kdo ochrání vás?" zeptá se Stín s úšklebkem.

„Třeba já" řekne Jamie.

„A já" řekne jeho kamarád.

„Já taky" přidá se Malina.

„Já to zkusím" řekne brýlatý chlapec.

„Do boje!" křikne Stín a jeho Běsové se rozeběhnou.

Jamie si dá ruce před hlavu ,jako kdyby se bránil a když se dotkne Běsa, změní se na zlatý písek. „Super!" pochválí ho Sever.

Všichni se rozprchnou. Děti proměňují Běsy na zlaté hroudy a kdo může tak bojuje. Párek Běsů si to zamířil na Zajíce, který se schoval pod auto, ale Běs ho vytáhl, k jeho velkému překvapení už velkého. Všichni se snažili bojovat, děti dotekem, Santa šavlemi, Zajíc bumerangem, Zuběnka rychlostí, Laura větrem a já ledem. Pak se stalo něco neuvěřitelného. Z povalujícího se proměněného písku se začala tvořit postava.

„Sandy!" vykřikla Laura a vrhla se ke znovuzrozenému pánovi snů.

Ten začal bojovat s námi. Stínova armáda se zmenšovala. Podařilo se nám ho omráčit a zničit poslední Běsy kteří neuprchli do lesů.

„Vítězství" zařval jsem.

Mrkl na Laura, ale ta se odvrátila.

„Co je Lauro?" zeptám se jí a chytnu jí za ruku.

„Já...já za to můžu" řekne se slzami v očích.

„Cože? Za co můžeš?" nechápal jsem.

„Já jsem byla strážkyně přání. Když se vedlo do boje proti Stínovi, on se rozhodl utéci a já ho pronásledovala. Bojovali jsme spolu, nad tím jezerem, kde jste ten den se sestrou bruslili. Já na něj použila ledovou kouli, ale on uhnul a led se napraskl, přímo pod tvou sestrou. Pak jsem byla opatrnější a dávala většinou přímé zásahy, ale on se na mě podíval vítězným pohledem a když jsem po něm mrštila další ledovkou odrazil jí na prasklinu, kde jsi stál ty. No led se propadl a ty bys býval zemřel, ale Měsíc tě zachránil. A v zákonu je, že když nějaká kouzelná bytost způsobí smrt člověka, je uvězněna do duchového těla dokud mu sama neřekne co provedla a poškozený jí musí odpustit, jinak je duchem navždy. Každý takto mrtvý člověk se stává kouzelnou bytostí se schopnostmi posledního kouzla nebo podle kouzelné moci bytosti. No a tak jsem se proměnila a ty díky mému poslednímu kouzlu ovládáš led a umíš létat, jelikož jsem víla. A jak jsem se stávala duchem, padala jsem na zem. Pozdě jsem si uvědomila co je to zač, a tak jsi mohl vidět bránící se stín. To jsem byla já. Mrzí mě to Jacku, že jsem tě připravila o rodinu a pochopím, když se naštveš a neodpustíš mi." dokončila svůj dlouhý proslov Laura.

Chvilku mi trvalo si uvědomit co vlastně řekla.

„Já...já!začal jsem koktat.

Jamie mě chytl za ruku a zadíval se na mě pohledem vše říkajícím. Laura odcházela. „Počkej, odpouštím ti!"zavolal jsem na ni.

„Cože?" zeptala se.

„Nemohla jsi za to, Stín tě přelstil. Sice už nemám rodinu, ale našel jsem si přátele a myslím si, že je to daleko lepší. Hlavně jsem poznal fajn holku, která vždy ví, co je správné, umí se bránit, ale umí i pomáhat a utěšovat. Nevadí mi to. Jsem šťastný tak jak jsem. Odpouštím ti Lauro" řekl jsem jí. Kolem ní se začaly vytvářet barevné pruhy. Celou jí pohltily,zvedly do vzduchu a pak praskly a rozlétly se kolem. Na nás se dívala bílovlasá postava v duhových šatech s modrými křídly. Laura, ale už ne jako duch, ale jako hmotná bytost. Rozběhla se ke mně a objala mě. „Díky" zašeptala.

„Co to. Nééé" uslyšel jsem za sebou.

Stín se probral.

„Nemůžeš být zase živá, to prostě nejde." řekl a chňapl po nejbližším dítěti, ale to prošlo skrz něj. Začal utíkat, ale Santa se postavil před něj.

„Máte strach, co?" zeptal se škodolibě.

„Co, z tebe? Nikdy. Má tady snad někdo strach?" řekl Sever.

„Ne? Tak co tu dělají ty Běsy?" zasmál se.

„Já strach nemám. Myslím, že budou asi tvoje Stíníčko" odpověděla pobaveně Laura.

Na Stínově obličeji byl vidět strach. Běsové se blížili, chňapli po něm a táhli ho pryč. Zavřeli ho do díry pod postelí a tam zmizel už navždy.

„Musíme už jít" oznámila mi Laura.

„Jacku, co když se Stín vrátí a my zase přestaneme věřit, když vás neuvidíme?" ptá se s obavami Jamie.

„Neboj. Vždy budeme tady" ukážu mu na srdce.

Obejme mě kolem pasu.

„Tak co Jacku, budeš strážce?" zeptá se mě Sever.

Přikývnu.

„Slib, že budeš vždy ochraňovat děti a budeš bojovat proti zlu."

„Slibuju!"

„Tak mi tedy dovol ti poblahopřát, nový strážce Jacku Froste."

Nastoupíme na sáně a odlétáme, v čele se znovuzrozenou strážkyní Laurou a novým strážcem-mnou.

„Jmenuji se Jack Frost. Jak to vím? Měsíc mi to pověděl. Takže až jednou něco řekne vám, věřte tomu, že ano Lauro?" „Jasně!" řekne a usměje se.