Dokonalost

2

„Jak to sakra myslíš?!" vyjekla jsem. Snad mě ti dva neslyšeli.
„Prostě ve lžích. Víc ti říct nemůžu."
„Kdo jsi?" zeptala jsem se.
„To ti taky říct nemůžu," odpověděl mi.
„To si nepamatuješ svoje jméno?" neodpustila jsem si poznámku.
Otočil se na mě. Poprvé jsem spatřila jeho tvář.
Najednou se zvedl a začal odcházet.
„Kam jdeš?" zvedla jsem se a šla za ním.
„Běž si to s nimi vyřídit. Mě neřeš. Neboj, ještě mě uvidíš," zašeptal ke mně a odběhl pryč. Nevím, jestli ho chci ještě někdy vidět.
Rozběhla jsem se k nim. Neuvědomovala jsem si, co dělám.
„Jak jste mi to vůbec mohli udělat?" zlomil se mi hlas.
„Beth, já-"
„Jak dlouho?" přerušila jsem Mary.
„Asi 3 měsíce.." přiznal Taylor.
„Děláte si prdel?!" vyjekla jsem. Oba se na mě provinile dívali.
„Skončila jsem s vámi," zašeptala jsem.
Pak jsem utíkala. Neznámo kam.