Dokonalost

4

Po nějaké době v objetí mamky a teplého ovocného čaje jsem šla do pokoje a přisedla jsem si k piánu. Začala jsem hrát jednu smutnou písničku, kterou jsem už dávno cvičila na hodinách.
„Beth, večeře!" vyrušila mě mamka a já šla za ní. Na stole ležely palačinky, tak jsem se s chutí dala do jídla. Když v tom zazvonil zvonek. Mamka byla v kuchyni, tak jsem šla otevřít já.
„Dobrý den. Annabeth Reynoldsová?" zeptal se pošťák.
„Ano," přitakala jsem.
Podal mi krásnou růži a byl tam na ní i vzkaz:

Drahá Beth,

Vím, že jsem udělal chybu, ale jen v tobě. Tímhle se ti chci pouze omluvit za uběhlé 3 měsíce. Nejdříve jsem tě miloval, ale pak to bylo už z pouhé popularity. Však víš, že jsi dost oblíbená.

Chci zůstat s Mary. Má něco, co ty jsi nikdy neměla. A jen tě chci poprosit, nezlob se na nás.

-Tay

To si snad dělá srandu! To ani nemá odvahu mi to říct? A ještě se opovážil poslat mou oblíbenou květinu? Cítím se ještě hůř než před tím. Ale nebudu už brečet. Máma vždycky říká, že takový grázl za to nestojí.
Místo toho jsem si do ruky vzala nůžky. Začala jsem postupně na malé kousíčky stříhat vzkaz a poté i růži.
Mamka se na mě dívala jak na blbce, ale ulevilo se mi.

Ležela jsem v posteli a přemýšlela. Kdo byl vlastně ten kluk? A proč mi "pomáhal" když jsem byla šťastná a teď je mi jen hůř? A co myslel tím, že se ještě někdy uvidíme?