Dokonalost

6

Nad tou vzpomínkou mi unikla jedna malá slzička. Setřela jsem si ji a šla dál.
Musíš být silná.
Když jsem si vytahovala ze skříňky věci, strčila do mě nějaká holka. Vysypala se mi půlka sešitu. Rychle jsem se pokusila sesbírat papíry, ale všichni, co kolem mě prošli, mi je pošlapali a ještě se u toho smáli.
Přišlo mi to divné. Kdyby se mi to stalo pár dní zpět, tak by někdo přišel a pomohl mi. Ale snažila jsem se to neřešit a vydala se do třídy.
Hned, co jsem přešla práh, někdo přede mě nastavil nohu, já zakopla a spadla na zem. Všichni se mi začali smát.
Jádro smíchu bylo u partičky kolem Taylora a Mary. Že mě to nenapadlo.
Pomalu jsem se s pocitem smutku zvedala a přecházela k mé lavici. Na ní bylo tužkou napsané Děvko!
Tak tohle bylo moc.
Postavila jsem se a natočila směrem k Mary.
„Nevím, kdo je tady děvka. Když si 3 měsíce v klidu užíváš s mým ex přítelem!" zařvala jsem a všechna pozornost spadla na mě. Třída ztichla a všichni se podívali na Mary.
„Nedělej ze sebe chudinku. Jen se vymlouváš, abych byla já ta špatná!" vykřikla nepříjemným tónem a začala se smát.
Zabrblala jsem nadávky, ale už mě nikdo nevnímal. Všichni se mi jen smáli.
Nechápu to. Vždyť jsem nic neudělala! Vlastně, já se s Tayem nikdy nevyspala. A teď vím, že to byla nejlepší možnost. Snad.