Dokonalost

15

„Bojím se toho, co uděláš."
„To je přece to samý," přistoupil jsem k ní.
Ona zase odstoupila, jenže narazila na zeď. Udělal jsem pár kroků až jsem byl až u ní.
Vzal jsem jí za ruku a trošku pevněji ji stiskl. Přiblížil jsem se ještě blíž k jejímu obličeji.
Byli jsme tak blízko, že jsem slyšel její zrychlující se dech. Podíval jsem se jí hluboko do očí. Na chvíli mi pohled opětovala, ale pak ho na chvíli přesunula na mé rty.
Je nádherná.
Počkat, cože?