Dokonalost

3

Neskutečně mě píchalo v boku. Přišlo mi, že jsem běžela 5 minut. Běžela jsem ale kolem půl hodiny.
Nevěděla jsem, kde jsem. Byla jsem někde v lese. Zastavila jsem se až u řeky. Bylo to kouzelné místo.
Přišla jsem k vodě a dala do ní ruku. Byla pěkně studená.
Seděla jsem tam asi hodinu. Přemýšlela jsem o Mary a Taylorovi. Jak jim to tak dlouho mohlo procházet? Jak to, že jsem na to nepřišla? Proč mi lhali? Proč to vůbec udělali?
Podívala jsem se na mobil. Bylo šest. Od půl šesté mi začínalo piáno. Měla jsem taky 7 zmeškaných hovorů od mamky.
Sakra. No, a jak se teď dostanu domů?
Vyšla jsem po malé, moc nepřehledné cestičce. Za chviličku jsem byla pryč z lesa. Bylo to i docela kousek od mého domu, což mě překvapilo.

Pomalu jsem přicházela k domovním dveřím. Pomocí klíčů jsem si otevřela. Pokusila jsem se proplížit přes schody. To se mi ale nepodařilo.
„Kde jsi byla, mladá dámo?" řekla poměrně naštvaným tónem mamka.
„Byla jsem venku," odpověděla jsem tiše.
„A co piáno, hm? To už tě to nebaví nebo co?" zeptala se mamka provokativním tónem.
„Baví mami."
Nejspíš si všimla mých červených očí a zaschlých slz. „Stalo se ti něco?"
„Ne," zalhala jsem. Při vzpomínku na tu hnusnou událost jsem ale propukla v pláč a svalila se mamce do náručí.
„Je to idiot," pokusila jsem se říct mezi vzlyky.
„Nemysli na to. Teď už jsi u mě."