Survivers

9

Zoe Millerová

Do spoře osvětlené místnosti doléhaly tlumené zvuky z ulice. Skrze okno překryté plakáty a náčrtky za účelem vytvoření dojmu, že zde žádné okno není a nikdy ani nebylo, pronikaly jemné sluneční paprsky a kreslily uvnitř světelné obrazce na nábytku. Celé místnosti dominovalo velké tetovací křeslo, na němž s odhodlaným úšklebkem na tváři seděla dívka s rudými vlasy.

   „Opravdu to chceš udělat?" ptal se s obavami v hlase kluk, sedící vedle ní na rozviklané stoličce, sledujíc muže s tatérským strojkem v ruce. Ona se usmála.

   „Víš, nečekala jsem, že budeš ještě větší srab, než jsem předpokládala," pronesla rudovláska a zakřenila se na něj.

   „Já nejsem srab," řekl sebejistě. „Mám strach o tebe." To dívku vyvedlo z míry. Otočila se zpět k němu s nechápavým výrazem.

   „O mě? Vinci, vždyť jsem větší chlap, než ty," prohlásila a poplácala ho po rameni.

   „To zase ne. Jen se tady snažím poukázat na to, že už jsi tolikrát udělala něco, čeho jsi později litovala."

   „Ale prosím tě..."

   „Rád bych ti připomněl minulé prázdniny a tvůj pokus s piercingem do...ehm –"

   „– já vím, to byla blbost, ale jsem teď o rok starší, a to znamená zase o něco vyspělejší!" přerušila ho.

   „No, toho se právě obávám," poznamenal sarkasticky a protáhl se.

   „Nech si toho," uzemnila ho. On rezignoval a raději už nic neříkal, protože věděl, že by dohadování s ní stejně nemělo žádnou cenu.

   „Tak fajn, můžeme začít, zlato?" ozval se tatér se strojkem v ruce.

   „Pusť se do mě, Franku," prohlásila odhodlaně a jedním rychlým pohybem si svlékla tričko, pod kterým nic neměla a mrkla na svého kamaráda.

   Zoe Millerová nikdy nedala na rady svých přátel. Vždy si dělala jen to, co chtěla a nemyslela na důsledky, které mohly nastat. Byla ten typ člověka, který když chtěl, byl schopný udělat prakticky cokoliv. Chvílemi připomínala nespoutaný živel – chtěla všechno poznat, všechno zkusit a nezajímala se, co jí to bude stát a jestli ji za to čeká trest. Ačkoliv už mnohokrát doplatila na svou životní filosofii, stala se časem nepoučitelnou už z principu. Raději se věnovala svým – často pochybným, či nezákonným – činnostem, než aby skákala, jak někdo píská. Proto naprosto nesnášela, když se jí někdo z jejích přátel pokoušel umravňovat, nebo dokonce projevoval pochybnosti o jejích rozhodnutích. Ten někdo byl především Vincent, její kamarád, kterého znala už od základní školy. Často na něj nadávala a říkala, jak moc ho nesnáší, ale pravda byla taková, že si velmi cenila toho, že nad ní ještě stále nezlomil hůl a stál při ní, když se rozhodla podniknout další šílenou věc. Tentokrát se jí stalo tetování.

   „Jsem naprosto nadšená," poznamenala spokojeně Zoe, když vyšli spolu s Vincentem z tetovacího salonu. Ten její nadšení zrovna nesdílel.

   „Jen mi něco vysvětli – proč pod prsa? A proč sakra kaktus?!" ptal se Vinc a výrazně u toho gestikuloval.

   Zoe se na něj podívala, jakoby byl důvod nad slunce jasná věc. „Kaktusy jsou bezva." Vinc se chytil ztrápeně za hlavu. „Co je?" zeptala se rozhořčeně.