Čtyři vládci, Čtyři živly

VI.NÁKUPY

Ahojky!
Tak je tu již šestá kapitola a v této kapitole se bude nakupovat. Ale nejen ve Fóru... ;) no...užijete si ji (doufám :D)

Jakmile se přede mnou otevřely dveře, dýchla na mě atmosféra moderního, nákupního střediska, ve kterém moc ráda nakupuji, mají tady skoro všechno. ,,Tak, Clair, co budeme potřebovat?" ,,No...Sešity..." řekla jsem s nejistotou v hlase. ,,Dobře, tedy...směr Wiky!"(papírnictví kdo nezná;) )

Ve Wiky jsme nakoupili spooousty sešitu, per a gum, korektních pásek atd. Jo a taky třpytivé gelovky a voši pásky (ozdobné pásky). ,,No...ale mami, kde seženeme věci jako uniformu, no prostě to, co ještě chtějí?" zeptala jsem se udiveně mamky. ,,Pojď za mnou..." řekla tajemně mamka. Šla jsem tedy za ní.

Došly jsme tam, kde nikdo nebyl a mamka řekla: ,,A teď řekni: Chci portál tam, kde mohu nakoupit to, co potřebuji. " vybídla mě mamka. Udělala jsem to.

Přede mnou se otevřela brána a já jsem do ní vstoupila.

Když jsem se objevila na náměstí, kde bylo spoustu dětí, které běhaly sem a tam s papíry jako jsem měla já, řekla jsem si: no páni... ,,To je, co?" lišácky se na mě usmála mamka.
Přikývla jsem.

Nejprve jsme šly nakoupit uniformu, bílou košili a koženou halenku, k tomu ještě volné kalhoty z látky, bez gumy. Potom jsme šly nakoupit nějaké knihy, které byly popsané zvláštním písmem. Co to asi je? ,,Tak, Clair, teď se tu trošku porozhlédni. Musím si jít něco zařídit." řekla najednou mamka. A odešla.

Šla jsem se tedy porozhlédnout a našla jsem obchůdek s bylinkami. Vešla jsem dovnitř. Zvonky nad dveřmi zacinkaly a zpoza závěsu z korálků vyšla paní. ,,Copak potřebuješ, mladá slečno?" ,, Děkuji, nemám žádné speciální přání. Ale chtěla bych se zeptat, jaká bylinka se hodí k vládci vody?" ,,No, tak to je podle osobnosti. Podej mi ruku, dítě." řekla tajemně žena. Podala jsem jí ruku. Vše jakoby potemělo, žena říkala nějaká nesrozumitelná slova a můj náhrdelník začal zářit.

,,Ohh..." vydechla překvapeně žena. Tázavě jsem se na ni podívala. ,,Máš před sebou ještě hodně, dítě. Ale doporučila bych ti levanduli. Ta tě dokáže uklidnit. A harmonizuje tak s vlastností vody. Tou je klid. Ale mohu ti dát buď sáček s levandulí, nebo polštář. Sáček je za 20 dublonů a polštář za 50." ,,Tak prosím polštář." ,,Tak tady je." Žena mi podala nádhernou tašku z látky, ve které byl můj polštář. A krásně voněl...

Pak jsem se šla podívat dál.

Našla jsem další obchůdek, tentokrát s batohy a brašničkami. Vešla jsem dovnitř a hned mě zaujala kožená prošívaná brašnička, s řemenem přes rameno. Byla docela velká. ,, Dobrý den!" pozravila jsem. ,,Dobrý! Tak copak to bude, slečno?" zeptala se mě mladá žena za pultem. ,,Prosím, mohla bych se podívat na tuhle bršničku?" ukázala jsem na brašničku. ,,Ale samozřejmě!" hned přicupitala paní. Moc se mi líbila. ,,Za kolik bude, Prosím?" ,,Za 100 dublonů." Dala jsem paní 100 dublonů, poděkovala a vyšla ven.

S mamkou jsem se potkala u kašny, držela v ruce krabici, já jsem chtěla vědět, co je uvnitř, ale ona mi to nechtěla říct. Šly jsme tedy domů.