Čtyři vládci, Čtyři živly

XII. VELKÉ PŘEKVAPENÍ

Ahojky!

Jak jste již určitě vydedukovali z názvu, bude v této kapitole na Clair čekat jedno velké překvapení...začtěte se a uvidíte... :)

Byla sobota večer a bylo tak nějak kolem půl šesté. Domluvila jsem se s rodiči, že půjdeme na Skype a řeknu jim, co se dělo, jak se mám atd.

,,Ahoj, Clair!" ,,Ahoj, mami a tati! Je toho tolik, že nevím kde začít." ,,No, bylo by dobrý třeba začít na začátku," zavtipkoval táta. ,,Dobře. Tak já to vezmu od příjezdu až po teď..."

Když jsem jim to všechno řekla, povídali jsme si tak i různých věcech. ,,A Clair, zítra si pro Tebe přijedeme, když máte to ředitelské volno. A máme pro Tebe překvapení." řekla mamka a tajemně se usmála. ,,Dobře, už se těším. Ahoj!" ,,Ahoj!" rozloučili se rodiče a vypnula jsem hovor.

To jsem zvědavá, co si pro mě rodiče připravili...přemýšlela jsem před spaním. A přemýšlela jsem nad tím tak dlouho, dokud jsem neusnula.

Když jsem se ráno probudila, vůbec se mi nechtělo vstávat. ,,Ještě pár minut..." zamumlala jsem si pro sebe a znovu zavřela oči.

Ale najednou jsem si vzpomněla na to, co je za den a hned jsem vyskočila z postele a potichu, abych nevzbudila Eli jsem se šla umýt, obléknout a sbalit si věci. Ptáte se proč? Protože dneska je pátek a já si tak můžu vyměnit špinavé prádlo za čisté, vzít si nějaké teplejší oblečení, protože se ochlazuje atd.

Šla jsem se, tentokrát už i s Eli nasnídat. Dala jsem si rohlík s máslem, na máslo jsem si ještě namazala ♡ JAHODOVOU ♡ marmeládu a jako pití jsem se rozmýšlela jestli čaj, nebo kakao. Rozhodla jsem se pro kakao.

,,Ahoj, mamiiiiii!" padla jsem mamce kolem krku. ,,A já jsem vosk, nebo co?" rozčílil se naoko táta. Jemu jsem padla taky kolem krku, aby se z toho nepotento. Ne, dělám si srandu.

V autě jsem byla jako u výslechu. Jak bylo? A jak vařili? A jak...blá, blá, blá...samé otázky. Divím se, že mi z nich nepraskla hlava.

Když jsme přijeli domů, vypadalo to tam zcela normálně. ??? Tak kde je to překvapení? ,,Tak, a teď..." začala mamka. Už jsem doufala... ,,Si dáme rodinnou večeři." Argh!

Po večeři už konečně došlo na to překvapení. Byla to krabice...kde jsem ji jenom viděla? No jasně! Tu přece držela mamka v ruce, když jsme byly nakupovat! Mamka mi podala krabici do rukou a já jsem si na to šla sednout. Něco se uvnitř zavrtělo... Hmm? Co to bylo? Nedočkavě jsem roztrhala papír a když jsem spatřila to uvnitř, začala jsem zářit (poznámka autora: nikoli zářit ve smyslu svítit, ale vytvoření radostného výrazu) radostí. Uvnitř byla malá nádherná ještěrka, s modrozeleným zbarvením. ,,Líbí se ti, Clair?" zeptala se mě mamka. Jen jsem bez odpovědi horlivě přikývla. ,,A jmenuje se...jak chceš, aby se jmenovala?" ,,Ehhm...třeba Mystic?" ,,Dobře. Je to tedy Mystic." usmála se mamka. Nechápu. ??? No nic. ,,Ale co nějaká klec, nebo terárium?" ,,Nic z toho nepotřebuješ...jen se mě dotkni a budeme navždy spojené... napovídal mi hlas v hlavě. Vylekala jsem se, koukla na ještěrku a ta... na mě... mrkla...WOW... Dotkla jsem se jí, po místnosti se rozlilo modrozelené světlo a na dlani se mi objevilo znamení ve tvaru modrozelené kapky vody. ,,A teď jsme navždy spojené... Ještěrka mi vyšplhala nebo spíš vyběhla po ruce a usadila se mi na rameni. Tam se stočila do klubíčka a usnula. Potichu jsem se tomu zasmála, poděkovala rodičům a šla spát. Usínala jsem s pohledem na malou ještěrku Mystic, která oddechovala na mém polštáři...