Čtyři vládci, Čtyři živly

II.PŘÍZNAKY

Ahojky!

Tak je tu již druhá kapitola.
Doufám, že si ji užijete. :)
A kdyžtak prosím nějaký ten komentář a nějaký Váš názor ;) díky :)

Bože...co to se mnou je? Jak se to proboha chovám? Uvědomila jsem si, že jsem měla hned po škole jet domů autobusem. Podívala jsem se na hodinky. No do háje. Ujely mi oba autobusy. ,,NO BEZVA!!!" zařvala jsem ná celý záchod. Tak jsem vyrazila pěšky domů.

Když jsem dorazila domů, rodiče se hned ke mně vrhli. ,,O bože, Clair! Kde jsi byla? Umírali jsme strachy!!!" řekla mamka. ,,Clair! Jak si to představuješ, přijít domů takhle pozdě a ani nám nedáš vědět!" vztekal se táta. ,,Promiňte." řekla jsem tiše. ,,Promiňte! No prosím! Clair, to nestačí! Víš, jak jsme se o tebe báli?!" Sklopila jsem oči. ,,Budeš dnes bez večeře." Máma chtěla říct ať není táta tak přísný, ale on naznačil posunkem ruky, že nechce nic slyšet. Odešla jsem do svého pokoje a rozbrečela se. Už zase. A vzala jsem si s sebou sklenici vody, abych nebyla dehydrovaná. Sedla jsem si do postele a začala jsem přemýšlet o tom všem, co se dnes událo.

No páni. Je toho tolik, že než bych to všechno rozebrala v hlavě, přišly by Vánoce. A to je teprve červen. Takže jsem rozebírala jen to nejdůležitější. Tak třeba proč jsem tak ošklivě vyjela na Jess. A jak jsem nad tím přemýšlela, začínala jsem být stále více a více naštvaná. Najednou jsem pocítila brnění v rukou a měla jsem takový zvláštní pocit, že mi něco uvnitř říká,  že mám zvednout ruku a namířit ji na sklenici s vodou. Udělala jsem to. Pociťovala jsem zvláštní sílu a moc. Najednou se voda ve sklenici rozepjala a sklenice se rozletěla na spoustu malilinkatých kousků. Voda byla všude po pokoji a střepy taky.

Byla jsem z toho vyděšená a seděla na posteli a najednou...jsem neviděla nic, než tmu. Černočernou tmu...