XV.PLES

305 31 1
                                        

Ahojky!

V této kapitole se bude konat ples... :)

Když jsme se probudily, Eli mi ukázala její šaty. Pak přišla řada na mě. ,,Omg Clair, kde jsi je sehnala?" Ušklíbla jsem se, ale neřekla jsem jí to.

Začaly jsme se chystat a Elča se tam patlala s účesem, já jsem se tomu smála, protože se umím učesat bez námahy. Pomocí svého náhrdelníku. Ale byla jsem zlomyslná a počkala jsem, až si účes nějak udělá sama.

,,Tak jak vypadám?" zeptala se mě Elča. Zadržovala jsem smích a řekla jsem, že docela dobře a zeptala jsem se jí, jestli jí můžu něco zkusit učesat. Řekla, že jo.

Zapletla jsem jí pomocí náhrdelníku takový drdol z copu, ale takový ,,pramen sem, pramen tam". Elča z toho byla úplně vyjevená. ,,Wow...jak jsi to udělala?" ,,Tajemství..." řekla jsem tajemně. ,,Prosím..." žadonila Elča. ,,Tak dobře...". Řekla jsem jí všechno o náhrdelníku co jsem zatím zjistila.

,,Ale teď už musíme jít, ať nepřijdeme pozdě." Šly jsme tedy.

Přišly jsme sice jako poslední, ale ne pozdě. Když jsme přišly do sálu, slyšely jsme samé ,,Páni..." a ,,Wow...".

Pak ke mně přišel kluk z naší třídy...Jakub... ,,Moc ti to sluší..." řekl mi. ,,Díky..." sklopila jsem oči a začala se červenat. ,,Clair, ten tě balí. Využij toho." ,,Myslíš?" Myst přikývla a já jsem se omluvila Elče a odešla ke stolu s občerstvením, poblíž něho stál Jakub. Vzala jsem si vodu ve sklenici a sedla si ke stolečku.

Začala hrát pomalá hudba a já jsem hned věděla, že to je ploužák.

,,Smím prosit?" vytrhl mě z přemýšlení Jakub a nabídl mi rámě. Přijala jsem ho, on mě dovedl do středu parketu a začali jsme tančit...

Vzhledem k tomu, že jsem nikdy netančila, byla to pro mě docela makačka. I když ploužák je jen o tom, že holka drží kluka za ramena a on jí za boky a kolébají se ze strany na stranu. A k tomu ten vydýchaný vzduch...! Po tanci jsem se omluvila Jakubovi, že musím na čerstvý vzduch. Šla jsem na balkón a tam se opřela se o zábradlí a zhluboka dýchala.

Po chvíli za mnou přišel Jakub a chvíli jsme si povídali. Zeptala jsem se ho, jestli neví kolik je hodin. Řekl, že něco po devíti. Koukali jsme se na hvězdy a ukazovali si různá souhvězdí. Smáli jsme se. Po chvilce jsem se k němu otočila a koukali jsme si do očí. Najednou...mě chytil za ruce...přitáhl si mě k sobě a...políbil mě...

Čtyři vládci, Čtyři živly Kde žijí příběhy. Začni objevovat