Vzbudila jsem se na gauči v obýváku. Neměla jsem tušení, jak jsem se tam dostala ani kdy jsem šla spát. Když jsem odemkla mobil, k mému údivu jsem zjistila, že je druhý den. Noc.
Vstala jsem a šla za Sarah. Seděla shoulená v klubíčku a stále plakala.
"Přestaň už proboha fňukat, vždyť už musíš lézt na nervy i sama sobě." pronesla jsem otráveně.
Mlčky se na mě dívala.
Sáhla jsem pro nůž.
V očích se jí objevil strach.
Usmála jsem se.
Rozvázala jsem ji. Nehnutě stála přede mnou. Čepel nože jsem jí přitiskla ke krku.
"Co-..co to děláš?"
Namísto odpovědi jsem jí nůž zatlačila hlouběji do krku. Snažila se utéct. Chytila jsem ji za vlasy a srazila na zem. Sehnula jsem se k ní.
"Teď chcípneš." šeptla jsem s úsměvem na rtech. Začala volat o pomoc. Chytila jsem ji za tričko a hodila ji do zdi. Sesunula se na zem.
Z poličky jsem sebrala moji oblíbenou hračku. Hračku, která dokáže způsobit mnoho bolesti. Bič.
Sarah vstala ze země a dala se na útěk. Překážkou jí však byly zamknuté dveře od sklepa.
Začala jsem se hlasitě smát a pomalým krokem se blížila k ní. V jedné ruce bič a v druhé vodu, která tu zbyla po Peterovi.
Sesunula se podél dveří a obličej schovala do dlaní.
Celou jsem ji polila. Nečekala to. Když zvedla hlavu, aby zalapala po dechu, napřáhla jsem se. Pak přišla rána. A další. Další. Další. Další. Sarah se svíjela v bolestech. Její křik a zvuk biče se nesl celou místností. Nepřestávala jsem. Až když zůstala nehnutě ležet, padla poslední rána.
Nebyla mrtvá. Jen vyčerpaná a bolest byla natolik silná, že jí nedovolovala byť jen lehký pohyb.
"Vidíš? Tohle se děje bezcitným děvkám." zasmála jsem se.
Z úst jí vyšla tichá prosba.
Se smíchem jsem ji skopla ze schodů.
Zůstala nehybně ležet pod schody. Oblečení měla od biče roztrhané, vlasy krví a pláčem přilepené k obličeji a z každého kousku jejího těla vytékala krev.
Stále dýchala, ale bylo jisté, že to se do pár minut změní.
Usmála jsem se nad svým dílem a odešla.
Byla noc a já před chvílí vstávala, rozhodla jsem se tedy jít do klubu.
"Whisky s ledem." poručila jsem barmance.
"Neznáme se odněkud?" zeptala se a já k ní stočila pohled.
Když mi došlo, kdo to je, musela jsem se pousmát nad ironií života.
ČTEŠ
Touha po krvi
HorrorJejí srdce bylo rozervané na kousky. Ta bolest se nedala vydržet. Byla připravená zemřít. Svou vlastní rukou. Ale pak se bolest změnila v nenávist. Srdce zkamenělo. A ji napadlo, že místo ní mohou zemřít ti, co jí to způsobili. Utrpení se změnilo v...
