Realita

1

„Aaa.." zakřičela jsem,když jsem uslyšela ten otavny zvuk budiku. Nesnáším pondělí,řekla jsem si v duchu a pretocila se na druhý bok.

„Vstavej!" Uslyšela jsem segru jak na mě řve. „Přijdeš pozdě do školy!" „No jooo..." řekla jsem a posadila se.

Bolela me hlava. Asi nejspíš z toho,jak jsem večer brečela... Vstala jsem z postele,oblékla se a šla se do koupelny ucesat a namalovat. Dala jsem si jen trochu korektoru na kruhy pod očima a trošku rasenky.

Podívala jsem se na hodiny a zjistila ze nestiham. Jako každý den. Rozloučila jsem se se segrou a utíkala dolu po schodech. Obula jsem se a vyrazila na zastávku autobusu.

Čekání na autobus mi přišlo nekonečné. I přes to,že to byly jen 2 minuty. Nastoupila jsem,sedla si na své obvyklé místo úplně dozadu a pustila si písničky do sluchátek.

Ve škole jsem se jako každý jiný den snažila všechny ignorovat a zit si ve svém světě. Neměla jsem svou třídu ráda. Az na pár výjimek to byli samí debilove.

Seděla jsem v lavici a koukala do zdi,když jsem uviděla ty dva jak se zase cucaji. "Fujj" řekla jsem a odešla na záchod. Zalezla jsem do kabinky a posadila se na zem tak,abych se opírala zády o dveře.

Neslo ani tak o to,že by se mi dělalo blbě z toho, ze se líbali. Spis jsem jim záviděla. To,jak byli oba šťastní. Jak se na sebe navzájem usmívali.

To už jsem ale nezvládla a rozbrecela se.

„Crrrr" zazvonil zvonek na další hodinu. Zvedla jsem se. Usušila si oči do kapesniku a doklusala do učebny.

Když jsem přišla domů hned jsem slyšela jen křik. Jak všechno co dělám je špatně. Zalezla jsem do kouta pokoje a rozbrecela se. Nechápala jsem co pořád dělám špatně. Snažila jsem se.

Už jsem dal nemohla. Podívala jsem se na své levé zápěstí... byly tam ještě trochu jizvy,ale to už jsem držela v ruce nůžky a přemýšlela jak to bude dal..