Realita

5

Přišli jsme a posadili se na lavičku. Bylo tam ticho. Chtěla jsem vědět co se mu stalo,ale nevěděla jsem jak se ho zeptat.

,,Takže..no...ehm.." začala jsem koktat. Zčervenala jsem,když se mu na obličeji objevil úsměv. Proč se sakra usmívá?! ,,Asi bys chtěla vědět co se stalo..." řekl a odvrátil pohled na opačnou stranu. Už se neusmival. Sebrala jsem všechnu odvahu a dala mu ruku na rameno. ,,Pokud je to pro tebe těžké...tak to pochopim. " řekla jsem a usmála se.

,,Smál se ti." řekl jenom a podíval se na mě. Vůbec jsem to nechápala a nezmohla jsem se na víc nez na nechapavy výraz. Vzal mou ruku,která ještě porad ležela na jeho rameni, do té své a začal mi ji palcem hladit. Co to sakra dělá?!!

Dívala jsem se na něj. Asi po 5 minutách ticha jsem se zeptala: ,,Kdo se mi smál? A co s tim máš společného ty?" Podíval se na mě s výrazem ublizeneho štěňátka. Ještě že jsme seděli, protože právě se mi z kostí stalo želé. ,,Promiň,nemusíš o tom mluvit." řekla jsem a zvedla se k odchodu. Neuvědomila jsem si ale,ze mě pořád drží za ruku. Chtěla jsem se mu vysmeknout,ale nepustil mě.

,,Co to děl-" nestihla jsem to ani dořeknout a už stal vedle mě. Stal tak blízko. Obličejem par centimetrů od mého. Srdce mi bilo jako o závod. Díval se mi do oči. Začal se pomalu přibližovat svými rty k mým. Co to sakra..?!!

Uhla jsem. Doprdele co to děláš?!! Chce tě políbit a ty uhneš?! Ty si teda dobra kráva. Křičela jsem na sebe v duchu.

,,Ehm...udělal jsem něco?" zeptal se. ,,Promiň." řekla jsem a do oči se mi nahrnuly slzy. Doufám,ze teď řvát nebudeš ty debile. Otočila jsem se a utikala. ,,Počkej!" slyšela jsem ještě Daniela jak na mě řve.

Děkuju všem, co tohle čtou:) Neni vás sice moc ale i tak si toho vážím. Jsem ráda ze se to někomu líbí.

Je to taková slatanina z mého života a me fantazie. Něco tam je z mých vlastnich zkušenosti,jiné prostě jen výplod mé fantazie.

Takže moc děkuju!:3