,,Ahoj." řekl a stále se usmíval. ,,Ehh... ahoj" řekla jsem a chtěla pokračovat dál do školy. To by se mi podařilo nebýt holky,která do mě vrazila a já skončila na zemi. ,,Jsi v pohodě?" přiběhl za mnou Daniel a pomohl mi vstát. ,,Jo jasně. " řekla jsem a podívala se na svůj odreny loket. ,,Musíš dávat pozor." řekl a znělo to upřímně. ,,To říká ten pravej. " prohodila jsem a vydala se ke škole.
Daniel šel vedle mě. Ten pocit,že vedle mě stoji někdo jiný než Vaness. Že se se mnou baví někdo jiný,než moje kamarádka,byl zvláštní. Ale užívala jsem si to.
,,Do prdele." řekla jsem nahlas. ,,Nenenene." opakovala jsem porad dokola. ,,Co se děje?" zeptal se mě Daniel. ,,Jak jsem mohla zapomenout?" vykřikla jsem a rozběhla se do školy. Daniel zůstal jen udiveně stát,a mě to bylo jedno.
Zapoměla jsem svou nejlepší kamarádku (a taky jedinou) navštívit v nemocnici. Bylo toho na mě tolik,že mi to úplně vypadlo. Ten kluk mi úplně pomotal hlavu. Pomyslela jsem si a hned začala litovat toho,že to tak opravdu je.
Zalezla jsem na záchod a napsala Vaness rychlou zprávu,že se omlouvám,ale že se dnes stoprocentně stavím. Zazvonilo na hodinu a já se vydala do učebny matematiky.
Celou hodinu jsem myslela jen na něho. Když mě však učitelka napomenula (a mě nikdy nikdo nenapomina), rozhodla jsem se,že to takhle rozhodně dal nejde. Promluvím si s nim.
Po skončení hodiny,jsem zjistila, že vůbec nevim,co jsme braly. Proto jsem se otočila do zadu za Petrem a poprosila ho, jestli by mi prosím nepujcil sesit,že jsem si zapomela dělat poznámky. ,,Jasně, " řekl, ,,byla jsi dneska nějak mimo. Nestalo se nic?" Hmm? Co ta starost? ,,Ne,jen jsem unavená,budu v pohodě." odpověděla jsem a pokusila se o úsměv.
Zbytek dne utekl rychle. Nebo mi to tak aspoň přišlo. Snažila jsem se soustředit na výuku učitelů a nemyslet na Daniela. A musím uznat,že se mi to dařilo. Rozhodla jsem,že nejlepší bude ho prozatím ignorovat. Proslov s nim můžu nechat na jindy.
Mé plány se vsak zhroutily jako domeček z karet jen co jsem uviděla,jak na mě čeká před školou.
Omlouvám se,že teď dlouho nevyšel žádný díl. Ale znáte to,prijimacky a tak dále. Ale jsem přijatá, takže to aspoň k něčemu bylo:) Teď budu přidávat díly snad pravidelně.
Děkuju všem co to čtou! Jste zlaticka:3
ČTEŠ
Realita
RandomBolest. To je věc,kterou znám moc dobře ze všech jejich stran. Ať už psychickou nebo fyzickou. Přišla jsem domů. Odhodila batoh ke stolu v mém pokoji. Zalezla do kouta a brečela. Měla jsem neskutečné deprese. Chtěla jsem umřít. Cely dny jsem jen sed...