Realita

3

,,Baro? Jsi v pohodě?" zeptala se mě Lucka,která tohle všechno sledovala z povzdálí. ,,Jo." kuňkla jsem sotva slyšitelne. ,,Fayn." řekla a odešla.

Ležela jsem na posteli už asi dvě hodiny a pořád brečela. Nemohla jsem přestat.

Někdy mezi 11-12 hodinou večer jsem usla úplně vyčerpaná. Ráno mě vzbudil otravny zvuk budiku a já vstala a šla se nachystat do školy.

Celý den jsem se jen falešně usmívala. A čekala na dobu,kdy budu moct zase utéct před tímto světem v koutě mého pokoje.

Najednou mi někdo zaklepal na rameno. Otočila jsem se a viděla Daniela jak se na mě usmívá. Ježíš,co zas chce?! Besta opsat úkol. Pomyslela jsem si.

,,Sednes si semnou na francouštinu,prosím?" ,,OK." odpověděla jsem a pokusila se o úsměv. Nejspíš z toho ale jen vyšel nějakej škleb.

Francouštinu mám ráda. V podstatě mam ráda všechny předměty. Ale jen bych prostě radši byla doma.

Přemístila jsem se do učebny. Sedla si do zadní lavice k oknu a jen čekala kdy přijde Daniel a sedne si ke mně.

Moc jsem ho neznala,i přes to,že chodí semnou do třídy. Byl mi jedno. Stejně jako zbytek mojí třídy. Jediný s kým jsem se bavila byla moje nejlepsi kamaradka Vaness. A ta už týden nebyla ve škole,protože ji srazilo auto. Ne neni mrtvá. Ma jen menší otřes mozku a par zlomenin. Ještě chvíli si polezi v nemocnici. Dneska jsem za ni chtěla hned po škole jed.

Bylo mi strašně,když jsem se dozvěděla co se ji stalo. Mela jsem sto chuti rozbit tomu debilovi co ji to udělal hubu. Prostě ani nepribrzdil když přecházela pres přechod. Zabit takove lidi!

Zazvonilo na hodinu a Daniel furt nikde. Asi se na mě vykašlal. Pomyslela jsem si a rozhlidla se po třídě jestli nesedí s někým jiným.Ale nebyl nikde. Dostala jsem trochu strach. Proč tu nikde nebyl? To mi trochu nešlo do hlavy.

Už asi 5 minut byla hodina a učitel teprve vstoupil do třídy. To bylo taky neobvyklé. Vždycky chodival v čas.

Hned za nim jsem ale uviděla Daniela. Hned mi spadla brada dolů. A přísahala bych,ze i zbytku třídy.