Verše

Vlkomuž

Úplňkovou nocí běžel on,
Luna osvětlovala mu cestu.
Vlčí zavytí nocí se ozvalo,
Lidé již dávno vkročili do snů.
Tempo on zrychlil,
Dech zůstal klidný.
Teprv oběť vyhlíží,
Hlad už je silný.

Zrak jeho spočine na Luně krásné,
Ona mlčky mu souhlas dává.
Ta ledová královna mu lehce pokyne,
Šance oběti přežít je žádná.

Není sám,
Lesem člověk kráčí.
Prý světa pán,
O něm však netuší.

Vždyť nadčlověk neexistuje,
Myslel si.
Jen výplod fantazie,
Věřil si.

Tiché kročeje za zády,
To jen šelestí les.
Praskla větvička,
Daleko je ves.
Ten zaslepenec kráčí dál,
Hluchý, slepý.
Vždyť on je světa král,
Ten zbytek horší než smetí.

Zavrčení tiché se ozvalo,
Překvapivě rychle otočil se,
Vždyť cosi teskně zavylo,
A hrůzou sevřelo se srdce.
Nyní zrychleně v hrudi bije,
Poplašeně rozhlédl se muž,
Snad strach nyní pociťuje?
Zatím živ je, ale souží se už.

Mračnou oponou se Luna zastřela.
Však vysvitla opět,
Pokochat snad se chtěla,
Spatřit ten výjev.

Muž pomalu se otočil,
Nyní do tváře vlka hledí,
Nevěřícně hlavou kývajíc,
Cizí dech ho na tvářích studí.
Stále uvěřit tomu nechce,
Snad je to zlý sen.
Realitě vzpírá se,
Že až se vzbudí, bude zas den.
Očima zamrkal,
Vlkomuž tam dále stojí,
Do běhu se dal,
Lovec v úsměv zuby cení.

V jasných očích zablesklo se mu,
Hon započal.
Ten hlupák neuteče mu,
Malý náskok mu tedy dal.
Ať se trochu pobaví,
Jak když kočka si s myší hrává.
Vždyť celou noc si vyhradil,
Času dost ještě zůstává.

Pronásledovat toho hlupce se jímá,
Brzy mrzký jeho život skončí.
Ve chvíli ho dobíhá,
Muž v duchu se světem se loučí.

Obsah jeho dutiny břišní již poletuje kolem,
Rudý závoj nad nimi se rozprostírá,
Ostré jsou tesáky a drápy napuštěné jedem,
A Vlkomuž již játra ledvinami zajídá.
Hruď pěstí svou prorazil,
Srdce tepající z ní vyňal.
Vítězný skřek vyrazil,
To své již dávno kruté Luně paní věnoval.

Masíčko muže zuby trhá,
Slastně při tom mručí.
Na měsíc zas pokoj lidem dá,
Poté ať se těší.

K úsvitu blízko své hrůzné dílo dokončil,
Nyní kusy muže po lese leží.
Hloupý on byl,
O úplňku opustil bezpečí.
Už za to zaplatil,
Nikdy ho nikdo v celku nespatří.
Snad osud tento si nezasloužil,
To však sotva někomu vysvětlí.

Z dálného východu úsvit do lesa vešel,
Zdánlivě člověk tam ve stínech stojí.
S úsměvem na rtech ze zraku zmizel,
Odhalení se nebojí.
Vlkomuž vyrazil do vsi,
Brzy své sousedy spatří.
Našly se v lese lidské kosti,
Vražda se teď řeší.

Slepí jsou vesničané, slabí.
Jednoho dobrého po druhém na hranici pálí,
Skutečný viník dál směje se zpovzdálí.
.......

Za kritiku budu ráda.