Padám znovu,
Pokažde níž a níž,
Padám znovu,
Zas cítím zemskou tíž.
Kosti se lámou,
Když zem tělo přivítá,
Kosti se lámou,
Když duše pryč ulítá.
Kam?
Potká ty, jež zklamala?
Kam?
Aby další vítala?
Tělo bez duše
Zlámané leží
Ráda se neměla
Čas rychle běží
Vzít zpět on nejde,
To každý ví
Mezi prsty mi proklouzne
Moc daleko štěstí lpí.
Ve tmě světlo nepřežije
Jen pár okamžiků snad
Tak sebe sama brzy zabije
A opustí pozemský hrad.
A vrátí se zas,
Jak fénix krvavý,
Zopakuje svou roli... nikdy nevystoupí z ni...
Radši zemřít
Nez přijmout sebe
Vsem pomáhat,
Ač chlad v duši zebe
Zahoří-li v srdci plamen?
Ať zhasne zas...
Vždyť nezaslouží si objetí kolem ramen,
Nikdy v žádný čas...
ČTEŠ
Verše
PoetrySbírka psaná někdy 2015-17 v mým gympláckým období. Dlouho tu byla, ale smazala jsem ji. Dospěla jsem k závěru, že ač se za ni nepostavím, má právo tu být. Takže je zpět. :) Mrzí mě, že se nezachovaly komentáře, který se staly tak nějak součástí, al...
