Takže... psáno v dost vypjaté chvilce v době, kdy jsem dost upadala do depresí. Pokud pod básní zanecháte své dojmy z ní, budu nadšená :D *není ironie*
-----
Ticho nocí mi v uších duní,
Samota kolem se rozlézá.
Co to... co tu tam voní?
To jen mrtvola tu zahnívá.
Schovávám ji uvnitř,
kde nikdy ji nikdo nenajde,
schovávám ji uvnitř,
nikomu to nedojde.
Radši sama,
než-li zrazená,
nic horšího není,
než bezmoc, jsem ztracená.
Bloudím,
kde mě nikdo hledat nebude,
bloudím,
svět brzy smysl pozbude.
Pálí to,
tak před sluncem se skrývám,
bolí to,
ráno co ráno nový den vítám.
Sama nad ránem usínám,
sama se svítáním se budím,
sleduji,
jak nový den začíná,
sleduji
jak země ožívá.
Ještě před okamžikem
Luna svítila mi,
Ještě před okamžikem
svět líbil se mi.
Když soumrak padl
a lidé šli spát
Když soumrak padl
a já nemusel se bát.
Být sám sebou
pouze pro sebe
vždy obalit se tmou
a odevzdat se samotě.
ČTEŠ
Verše
PoezjaSbírka psaná někdy 2015-17 v mým gympláckým období. Dlouho tu byla, ale smazala jsem ji. Dospěla jsem k závěru, že ač se za ni nepostavím, má právo tu být. Takže je zpět. :) Mrzí mě, že se nezachovaly komentáře, který se staly tak nějak součástí, al...
