Nečíst I.

9 0 0
                                    

Myšlenky hlavou se mi honí,
srdce rozpolcené teď slzy roní.
Před chvílí jsi tu byl, odešels však...
Vím, úmysl zlý v tom není, řekla jsem to tak.

Nevíš nic,
vždyť na ledovou královnu si hraji,
Snad řeknu ti jednou víc...
že před tebou... před tebou jen taji.
Vypila jsem toho nejspíš až moc,
jen otupit chtěla jsem pocitů moc...

Byls se mnou tam sám,
vtom rty se setkaly,
pomoc! Sebe nepoznám...
Vždyť já nikdy netaji.

Vášeň vzplanula ve mně,
ze smutku vyklíčila snad.
Když přiblížil ses ke mně,
rozbořils ten nedobytný hrad.

Měls odejít navždy,
pouze ses mi přiblížil!
Co je to za krutost?!
Potřebuji tě čím dál víc...

VeršeKde žijí příběhy. Začni objevovat