Když kouř stoupá k azurovým nebesům,
Ukazuje jasnou cestu našim pozemským střevícům.
Jako vzdálené slunce blízce září,
Tvoří stíny našich uzavřených tváří.
Není hodný, vlídný, věrný ni zlý,
Jen je. Nemá pána, není posedlý.
Může ničit i tvořit,
Když umíš ho usměrnit.
Někdo mu rozumí, někdo ho chápe,
Nikdo ho však plně ovládnout nedokáže.
Jeho nezbytnost zdá se být nezměrná,
Vše pozemské jím končí i začíná.
Johanka z Arku v ohni shořela,
Rudý fénix však povstal z popela.
Nikdo ho jednou provždy zničit nedokáže,
Na ve tmě skrytá tajemství občas poukáže.
---
Jedna starší, dnes jsem ji objevila napsanou na papíře...
*2020 poznámka: hehe, to znamená třeba rok 2014-15
ČTEŠ
Verše
PoetrySbírka psaná někdy 2015-17 v mým gympláckým období. Dlouho tu byla, ale smazala jsem ji. Dospěla jsem k závěru, že ač se za ni nepostavím, má právo tu být. Takže je zpět. :) Mrzí mě, že se nezachovaly komentáře, který se staly tak nějak součástí, al...
